Lví král

V roku 1994 vyprodukovali ľudia z Walt Disney Studios kreslenú rozprávku "Leví kráľ" (The Lion King). Bol to hit. Kino trhák. Zarobilo to milióny dolárov, preto boli natočené aj ďalšie dve celovečerné pokračovania: "Leví kráľ 2: Simbov príbeh" (1998) a "Leví kráľ 3: Hakuna Matata" (2004). V roku 2019 sa Walt Disney Studios opäť vrátilo ku leviemu kráľovi. Do kín prišiel moderný, bombastický remake prvej časti. Čo sa týka príbehu, tak je to takmer navlas totožné so svojím starším predobrazom. Avšak zábavnú, pestrofarebnú kreslenú animáciu, nahradil realistický počítačový vizuál. Možno je to pre súčastnú mladú generáciu divákov zaujímavá, príťažlivá forma, mne sa však omnoho viacej páčil pôvodný film. ** (06.12.2020)

Nová verze klasické disneyovky o Simbovi, který vyrostl z malého lvíčete v krále zvířat a pomstil smrt svého otce. Nový Lví král vypadá neskutečně realisticky, ale v okamžiku, kdy začnou zvířata mluvit a zpívat, se začne rozpadat. Pohádková atmosféra, kde se ukecanými zvířaty nikdo nezabýval, je pryč a v nové podobě je to celé poněkud nepatřičné. Přesto jde o neurážející dobrodružství, které starší diváky osloví nostalgií a ty mladší písničkami a spoustou zvířátek. Výjimečný film to ale není ani zdaleka. (23.07.2019)

Není to špatné... ale je to k uzoufání zbytečné (nepočítáme-li samozřejmě vydělanou miliardu a půl, kvůli které se to všechno - zřejmě - dělalo). Ne že bych byl nějakým velkým fanouškem původního animáku a ne že bych ho viděl naposledy tak před dvaceti lety, ale stejně jsem měl pocit, že se dívám právě na něj... jen to všechno vypadalo reálně... i když nebylo... Nějak mi začíná být z celého posraného Disneyho na blití. A tohle nikdy NIKDY neskončí, protože tohle lidi chtějí a za tohle utrácejí peníze... 60% (06.09.2019)

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)

Čekám, že na další projekci dostanu kamenem, ale nemůžu jinak. Hraný (?) "Lví král" je 99% kopií originálu, a to nejen příběhově, ale i co se jednotlivých záběrů týče. Objektivní přínos tohoto filmu se tedy rovná nule, nehledě na to, že připisuje zásluhy tvůrcům, kteří akorát slovo od slova a záběr od záběru přetočili něco, co už dávno existuje. Pak je tu ale subjektivní přínos a musím říct, že poprvé v životě po dokoukání "Lvího krále" necítím rozpaky. Čert vem neskutečnou animaci, protože vždycky budu inklinovat spíše ke klasickým kresleným Disneyovkám, ale konečně jsem neměla problém se "šup-šup, honem, nestíháme" tempem a naplno se do příběhu ponořila. Hraná (?) verze si sice narozdíl od animáku nemůže dovolit popírat fyzikální zákony, což se odráží na ne-tak-velkolepých muzikálových vložkách, na druhou stranu se jí ale otevírají nové možnosti v oblasti emocí. Například Scarova démoničnost je tak dovedena k absolutní dokonalosti, a i když může zpracování jeho nového vzhledu chvíli trvat, tak ve finále proti němu nemůžu říct ani popel. (18.07.2019)