Lví král

6,5/10. Produkčně precizní film, který má pouze jeden, ale dosti podstatný problém. Jde o zbytečný projekt. Vše už tu jednou bylo... a vlastně lepší. Tahle identická (a technicky omamující) verze mimo nahrabání prachů a nostalgické slzy nemá prakticky co nabídnout. Jo, pěkně se na to dívá, pěkně to zní a vše tam funguje. Ale oproti jiným reimaginacím tu Disney pozapomněl na nějakou inovaci. (29.07.2019)

Do puntíku doslovný remake, který je sice vizuálně fantasticky nápaditý, ale scénáristicky naprosto identická kopie slavného originálu bez jakéhokoliv dodatečného nápadu, zlepšováku či momentu překvapení (vyjma brouka hovnivala). Favreau tak zůstane zase jenom hitmakerem který natočil pozlátko atakující stamilionové hranice v kinech, ale duše původního snímku zůstala na svém míste bez hnutí. V podstatě komerčně asi OK, ale jinak naprosto zbytečný update něčeho, co bylo téměř perfektní. (21.07.2019)

Aneb jak skloubit epesní facelift s totálním vopruzem. Poznámka k lokalizaci: český dabing je fajn, zato písničky jsou k nepřežití - hodně k nepřežití (pokud to pouštíte mláďatům, je to asi jedno). Půl hodiny navíc - PROČ? Vleče se to jako ušlapaný lev (takže vůbec). Novinky proti originálu? Putující chomáč chlupů je OK. Vizuál každým záběrem uchvacuje, kór když si člověk uvědomí, že je kompletně animovaný. I tady ale nastávají bizarní situace. Nejlépe to vystihuje scéna, v níž se začne rvát lev s lvicí, oba strašlivě řvou (jako skutečná zvířata)... a do toho zničehonic začnou mluvit lidskými hlasy a chichotat se jako retardovaní puberťáci. Křeč. Dokud zvířata jen tak někde stojí / leží / chodí a komentují věci kolem, pak to docela jde, i když má člověk pocit, že kouká na zvláštní dokument o afrických zvířatech (nikoliv na remake legendárního filmu). Absence mimiky i dalších rozlišovacích prostředků - mělo to být realističtější? Je, ale proč, když jde o emocionální příběh se spoustou šaškujících zvířátek? Odpadá mnoho původního humoru, jelikož "realistická" zvířata některé věci samozřejmě nemohou provádět. Problém je to o to větší, že s ničím novým nikdo nepřišel. Favreau režíroval už jednu předělávku Disney animáku - podstatně lepší Knihu džunglí. Byla pestřejší, nápaditější, kratší a mluvící zvířata dávala větší smysl, jelikož měl lidského ústředního hrdinu, který byl přírodou vychován a komunikoval s ní. Lví král bývá doporučován těm, kteří neviděli původní film. Jen tedy nevím, proč nedoporučit právě ten původní film, že jo. (12.01.2024)

Když přišla do kina Favreauova Kniha džunglí, sbírala podstatně pozitivnější recenze, bylo to zase totiž něco úplně jiného a člověka to z hlediska vizuálu dokázalo ohromit. Remake Lvího krále jde stejnou cestou (označení hraného remaku bych vynechal, na rozdíl od Knihy džunglí tu chybí jediná skutečná postava), vypadá dechberoucně, ne-li přímo fotorealisticky a neinformovaný člověk by si při nevyhnutelné repríze v televizi mohl myslet, že se jedná o přírodopisný dokument, pochopitelně do té doby, než začnou zvířata mluvit. Samozřemostí je, že i tentokrát Disney těží z ikonických, leč přezpívaných písniček letitého animovaného muzikálu a příběh v podstatě úplně kopíruje ten původní. I proto jsem byl rád a doporučuji i ostatním, že jsem klasiku z roku 1994 už hezkých pár let neviděl a nepamatoval si všechny detaily, o to více na mne ono připomínání fungovalo. Taktéž pomůže, pokud nejste úplně fanatickými fanoušky této série (navíc jsem viděl už jen dvojku), ti totiž budou, hádám, o něco rezervovanější. Pamatuji si, že jsem takhle před pár měsíci brblal u Aladina, kterého jsem viděl snad 100x...jsou to však pouze drobnosti, které Disneyho nijak neohrozí v honbě za další utrženou miliardou v kinech. Nová cílovka je zkrátka obrovská a další CGI/hrané adaptace známých animovaných klasik setsakra lákavé. (18.07.2019)

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)