Ad Astra

Jednoduchá zápletka zaobalená banálnou myšlienkou, množstvom nielen vedeckých nezmyslov a miestami i rušiacim voiceroverom ústredného protagonistu. Ak chcel James Grey nakrútiť film o komplikovanom vzťahu medzi otcom a synom, mohol ostať pokojne i na Zemi. Väčšiu prehru odvracia iba tradične spoľahlivé Pittovo herectvo a výborná kamera Hoyta van Hoytemu, no inak má Ad Astra, nefungujúca ideálne ani v rovine klasického blockusteru, ani ako hĺbavejší zážitok, poriadne ďaleko od inteligentnej snímky, ktorou by tak veľmi chcela byť. 50% (11.12.2019)

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti. (21.09.2019)

Ad Astra trpí řadou dost zásadních fyzikálně-logických kiksů, nicméně nad tím jsem schopen přimhouřit oči, pokud film zaboduje ve filozofické, či psychologické rovině. A vzhledem k vnitřním proslovům hlavního hrdiny je vidět, že Ad Astra se o to opravdu snaží. Úspěšný je však jen zčásti. V hodnocení jsem rozpolcen, neboť samotné sledování vizuálně podmanivého a příjemně hypnotického vesmírného sci-fi si vždy maximálně užívám, jenže v pozadí mám ten pomyslný vykřičník, že tohle se obsahově příliš nepovedlo... 7/10 (22.12.2019)

Vesmírná Oddysea, Sunshine nebo Interstellar se sice nekonají, ale Brad Pitt svým pobytem ve vesmíru rozhodně nezklame. James Gray natočil zajímavé dobrodružné scífko, které na první pohled vypadá velmi skromně, ale při bližším ohledání jsou jeho předností právě dokonalá atmosféra vesmíru a důraz na hlavní postavu. 70% (09.12.2019)

James Gray se po Ztraceném městě Z trefil ještě jednou! Ad Astra je v podstatě mistrovské dílo, které umně balancuje mezi blockbusterem a staromilským sci-fi eposem, přičemž se pevně obtáčí kolem tématu otec a syn. Klíč k úspěchu spočívá v tom, že se jede po archetypální žánrové kostře, všechno je ale realizované skrz prakticky působící efekty a přísný důraz na hlavní postavu. V jiných rukou by z Ad Astra byl typický akční flák moderního střihu. Gray se však vešel někam mezi Interstellar a Gravitaci a natočil skvěle ubíhající dobrodružství, které je tak akorát napínavé a tak akorát osobní, aby vás ty dvě hodiny poctivě semlely ze všech stran. Z fleku se tu dá žasnout nad vizuálním podáním, nad akcí, nad herci i nad přímočarou vizí, jejíž prohlubování je možná doslovné - ale vzhledem k tématu je právě verbalizování ústředních motivů tím, co ve finále utahuje šrouby. Za mě tedy velká paráda a pevně doufám, že takhle spokojený nebudu sám. (13.09.2019)