Ad Astra

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti. (21.09.2019)

Mezi 3* a 4*, první polovina jednoznačně na 4*, místy až na 5*, celou první hodinu jsem byla v podstatě nadšená. Byl zde velice zajímavý pohled na kolonizování území mimo naši planetu, vizuálně i zvukově úchvatné. Ale ve druhé polovině jakoby film chtěl být něčím úplně jiným. Jde v podstatně o psychologický pohled do nitra jednoho astronauta, ale zatímco v první polovině ten balanc mezi psychologický pohledem a sci-fi blockusterem funguje dokonale, v té druhé to začne být ubíjející a vy si uvědomíte, že ten film není vůbec tak chytrý, jak se snaží vypadat. A i to celé rozuzlení je takovéto, u kterého si řekne "hhh, ok". Je to dobrý film, ale jiskru ztratil v půlce. (21.09.2019)

Filmový ekvivalent Frankensteinova monstra, které se na jednu stranu tváří oduševněle, na druhou je ale prosťoučké jako novorozeně. Jelikož ale Gray není režisérem, který by měl tendence být naivní či doslovný (viz. Ztracené město Z), připadá mi, že za ním během produkce přišel kokot-producent od Foxu a donutil ho do filmu nacpat akční scény se supergerojem Pittem a HLAVNĚ totálně lobotomický, mudrující a doslovný voiceover pro blbečky, v němž Pitt beze srandy popisuje, co udělal, co dělá a co hodlá dělat. Je to jako poslouchat audiobook, k němuž je Hoytemova okrasná kamera jako bonus. Ale nějaké super vyprávění za tím prostě není, protože tvůrce/producent divákovi a jeho inteligenci nevěří. Což nasere. (21.09.2019)

James Gray dovršil, podtrhl a vynesl do nebeských výšin to, co tak působivě načal už ve Ztraceném městě Z. Osudový vztah otce a syna a dokonale starosvětský, uvědomělý vývoj hlavní postavy zabalený v nejvíce strhující vesmírné kulise od dob.... Interstellaru? Hmmm, ne, Vesmírné odysey. Každý záběr je skvostný, sekvence z Měsíce a závěrečná pouť skrze hmotnou prázdnotu a morální naplnění jsou přímo hypnotické. Každé gesto soustředěně hrajícího Brada Pitta má své podstatné a neoddiskutovatelné postavení, stejně jako každý tón jemné podbarvující muziky. Zbožňuji Graye za to, jak kašle na mainstream a buduje si takhle epicky rozměrnou story kolem jediné postavy, jejíž daleká cesta z povrchu zemského tak promyšleně symbolizuje pouť do vlastní minulosti, vyrovnávání se s vlastním odkazem a statečné vytyčení směru pro nový životní kurz, osvobozený od osudného stínu svého otce. Audiovizuálně bombastická poezie o vesmíru, která ctí odkaz Vesmírné odysey zdaleka nejlépe a nejkrásněji ze všech nástupců. A s osobním jádrem, které mě nehorázně dojalo a oslovilo. Ukončil bych to detailem na vymodlené podání ruky a poslední minutku nechal na divákovi. Jinak nádhera. (19.09.2019)

Vesmírná Oddysea, Sunshine nebo Interstellar se sice nekonají, ale Brad Pitt svým pobytem ve vesmíru rozhodně nezklame. James Gray natočil zajímavé dobrodružné scífko, které na první pohled vypadá velmi skromně, ale při bližším ohledání jsou jeho předností právě dokonalá atmosféra vesmíru a důraz na hlavní postavu. 70% (09.12.2019)