Nico, 1988

Zpěvačka říká "Vybírám si své publikum " a " Netoužím, aby mě milovali všichni". A film také se nesnaží zavděčit každému a režisérka Nicchiarelli se snažil vzít si její slova k srdci. Ukazuje zpěvaččin styl při vystupování a její temnější stránky kdy bojovala už jako starší s depresí a drogami . Měl jsem pocit, že nikdo není tak osamělý jako Christa Paffgen i když je stále obklopená davem. Ale myslím, že režisérka z jejího životopisu udělala trochu fikci. Jsou zde hezké písničky. (13.05.2020)

No dobře, tohle byl každopádně zvláštní snímek. Přiznám se, že jsem o Christě Päffgen nikdy předtím neslyšel. A čekal jsem, že pro mě film její osobu objeví, a to se tak úplně nestalo. Nemůžu říct, že bych žil i nadále v blahé nevědomosti, ale do psaní jejího životopisu bych se raději nepouštěl, protože těch bílých míst tady zůstalo příliš mnoho. Uznávám; tvůrci se přece jen soustředili na finální etapu zpěvaččina života a občasné flashbacky byly až překvapivě informativní, ale i tak si myslím, že by si její osoba zasloužila obsáhlejší útvar. No, a když tohle píšu jen na základě toho, co jsem o jejím životě právě zjistil díky této záležitosti, je jasné, že mě snímek nemohl úplně zklamat; spíše u mě vyvolal zvědavost, a za to si třetí hvězdičku zaslouží. Oceňuji i výkon Trine Dyrholm v titulní roli. / Poučení: Drogy jsou fuj. (18.10.2022)

Nico vlastně není kdovíjaká hvězda, kvůli které byste své děti měli donutit přemýšlet nad hudbou minulosti. Byla to taková diva, kolem které se točili největší umělci tehdejší doby. Zřejmě je uměla uhranout, možná i nadchnout. Těžko říct. Tenhle film mi to ale zodpovědět nedokázal. Trine Dyrholm se snažila sebevíc, ale tak zfušovanej životopisnej film jsem fakt hodně dlouho nezažil. Nezáživnej, nudnej, nic neříkající, přeskakující z jedné časové osy na druhou, aniž by dával jakoukoliv logiku. (24.11.2018)

Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018] (01.07.2018)

Další naprosto zaměnitelný hudební životopis bez nápadu. Snad jen scéna pražského koncertu mě trochu probudila. Třetí hvězdičku dávám jedině za Trine Dyrholmovou, bez které už by to určitě bylo zoufalé. Bohužel viděno s českým dabingem, který byl na palici – kolikrát tam obě postavy mluvily česky, a já jsem nechápal, proč si nerozumí. (50%) (13.01.2023)