Stezky slávy

„Jen válka za svobodu svatá jest. Když cílem války sláva je a statky, čím jiným je než krvavými jatky?“ (George Gordon Byron). Kubrickova žaloba mlýnku na lidské maso zvaného armádní mašinérie, kdy celý pluk je jen bezvýznamná tečička na štábní mapě a zanedbatelný prostředek k naplnění ctižádostivých pohnutek. Fragment vojenský soud mi svou absurditou připomínal jeden z dílů Blackadder Goes Forth.. (01.09.2008)

Žiadne zbytočné naťahovanie. Pekne krásne od podlahy .... Drsná, špinavá vojna v čierno-bielych farbách dostáva ďalší rozmer. Rozmer absurdity tohoto konfliktu. Netreba ukazovať nepriateľa. Nepriateľa si vieme predstaviť. Toho, proti ktorému bojujeme na fronte. Ale nevidieť nepriateľa, ktorý ti stojí za chrbtom, je o to nepríjemnejšie .... Ten nepriateľ, ktorý po večeroch tancuje na honosných báloch v zámkoch, zatiaľčo vojaci musia hniť v plesnivých a zatuchlých zákopoch zoči-voči nepriateľovi. .... Absurditou je i fakt, že Francúzi boli natoľko zahĺbení do svojej "nedotknuteľnosti", že film zakázali na svojom území premietať .... (06.10.2009)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)

Hned na začátku je nesmyslný cíl dobýt Mravenčí vrch. Když se to major Saint-Auban doví z úst svého přítele George (generál Broulard) považuje to za nemožné, ale stačí příslib povýšení, aby dal v šanc životy 8000 mužů. Dokonce jde tak daleko, že když není jeho nesmyslný rozkaz proveden dle jeho představ, nařídí pálit do vlastních řad. Ale jsou vojáci kteří se stáhli do zákopů skutečně zbabělci? Kdo se zajímá o 1. světovou válku, neměl by opominout i skvělý československý film Signum laudis. (20.08.2014)

Procedurální, mrazivě chladná kritika institucionalizovaného zabíjení, která nezůstává u nejvyšších hodností (zastupovaných kubrickovsky odsouzeníhodnými otcovskými figurami). Zodpovědnost je přenášena i na ostatní, kteří se snaží především vyhovět příkazům, aby vojenská mašinerie šlapala stejně plynule, jak působí dlouhé kamerové jízdy. Zastavit znamená riskovat postavení. Každý nese kus viny, včetně vojáků, kteří se v ironicky kýčovitém finále (které opravdu nemělo hrát, jako u Renoira, na humanistickou notu) zachovají jako malé děti. Střet světa vůdců a vedených je zároveň střetem zákopového hororu, který se racionalitě vzpírá a nějž se generálové přesto snaží uplatňovat racionální měřítka. Film i po letech fascinuje formálním zpracováním, střídáním dlouhých jízd a krouživých pohybů, chytrým využitím velké hloubky záběrů, atmosférickým svícením, pohybem postav prostorem v souladu s tím, jak se dramaticky vyvíjí scéna. Silná myšlenka, znamenité zpracování. Prostě Kubrick. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, genetique, VerteX (05.02.2006)