Pomsta

Francúzi drsné thrillery vedia, ale Pomsta sa možno až moc snaží pripomínať americké podobné filmy, čo nie je úplne na škodu, ale predsa len ten ich pôvodný štýl mi sedel viac. Zápletka je úplne štandardná, aj keď tentoraz mi prišla aj trochu realistickejšia, mladá žena je znásilnená milencovým priateľom a keďže ohrozuje aj jeho povesť, rozhodne sa jej radšej zbaviť, čo sa ale nepodarí. Takto to aspoň nepôsobí tak neosobne, ako vo väčšine podobných filmoch. Ale dejovo to už priamočiarejšie ani byť nemohlo, celý film je vlastne lov na púšti, kde ale nie je jasné, kto je vlastne lovec a kto korisť, neustále je vo výhode iná strana, no inak tu nemá absolútne čo prekvapovať, film si ide celý čas svojou jasne vytýčenou cestou bez akejkoľvek odbočky. Aj takto sa mi na to pozeralo dobre, ale predsa len o výraznejšej spokojnosti sa tu hovoriť nedá, na to by to muselo byť aspoň trochu nápaditejšie a prekvapivejšie. Aspoň že režisér sa to snažil neustále ozvláštňovať rôznymi maličkosťami, ktoré síce pre dej nemali žiadny význám, ale páčili sa mi, napríklad taký pohľad na mravca, okolo ktorého vyteká krv. A podobných drobností je tu plno, takže som sa vlastne po celý film najviac netešil na vývoj deja alebo násilné scény, ale práve na takéto drobnosti. Samotné prevedenie pomsty ale pôsobí trochu rozporuplne. Na jednu stranu je to poriadne krvavé, vlastne až moc, lebo postavy tu stratia teda riadne množstvo krvi a pritom stále takmer v pohode fungujú, ale mrzí ma, že drsné scény viac vynikajú v tej masochistickej, než sadistickej rovine. Na také ošetrovanie si zranenia v jaskyni alebo snaha vybrať črep z nohy sa len tak nezabudne, to pôsobilo dosť drsne, ale keď už niekto niekoho zabije alebo zraní, tak mi to zase až tak zaujímavé neprišlo. Ale celkovo sú všetky tie akčné scény výborne natočené a s realistickými efektami. Postavy nie sú zlé, ale mohli byť aj trochu lepšie. Celý film tvoria len štyri postavy, hlavná hrdinka je síce pekná, ale za to, čo sa jej stalo si mohla predsa len aj trochu sama a navyše som jej to moc neveril a muži zase mohli byť vybraní trochu slizkejšie, aby som im aj prial len to najhoršie, táto zostava mi prišla celkom sympatická. A tak ako som spomínal, najlepšie na celom filme je réžia, nielen, že vizuálna a technická stránka sú skvelé, ale ešte aj to plno drobných nápadov. Takže Pomsta nie je film, ktorý by som v rámci žánru dokázal doporučiť, ale som rád, že som si to pozrel, nenudil som sa a plno momentov tu vynikne. 65% (16.05.2018)

Francúzi definitívne ožili, po Ghostland ďalší parádny nárez. Množstvo krvi, prekrásna hlavná hrdinka, humor, takže splatterová komédia ako vyšitá. Pripomenula mi môj obľúbený "Savaged", akurát s vyšším rozpočtom. Znechutiť to síce nedokáže, ale cieľ režiséra bol podľa mňa v pobavení, a to vyšlo. Film vysielali na festivale vo Viedni, a všetci sa bavili, Rakúšania sa mnohokrát schuti zasmiali a pri záverečnej scéne dokonca celé kino tlieskalo. Nie ako niektorí zaostalí našinci, ktorí tomu dokážu dať odpad a ešte vám aj urobia odbornú analýzu, aká to bola sračka. Hanba! Scény ako vyberanie črepiny z nohy, samotetovacia schopnosť tej krásavice, či záverečná motanica po dome sú pre mňa kultové a tak skoro na ne nezabudnem. (05.05.2018)

Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. (07.08.2018)

V jednotlivostech nápadité a stylové, jako celek uchvátané a bez jediné scény, která by diváka zasáhla citelněji než pouze svým eye-candy potenciálem. Přechod mezi úvodním sexy videoklipem a eRkovým revenge thrillerem je scénáristicky odfláklý a nedotažený a hrozně tu schází vyšší míra naturalismu, která by udělala alespoň z druhé poloviny mnohem bolestivější zážitek (chvílemi jsem se musel kvůli přepálenému herectví záporáků v napínavých či násilných scénách spíše smát). Na druhou stranu právě neotřelá forma a chladná elektronická hudba dělají z každé minutky filmu sympatickou béčkovou zábavu - společně s labilním záporákem s vizáží Eliho Wallacha a samozřejmě s kočičkou Matildou, které bych podobné role sypal dvakrát do roka - kvůli ní by museli role násilníků přijmout snad i Harvey Weinstein s Kevinem Spaceym :D 60% (27.08.2018)