Rašómon

(Daiei) (Čb. /// Produkce: Minoru Džingo, Masaiči Nagata /// Scénář: Akira Kurosawa, Šinobu Hašimoto podle povídek Rašomon a V lesíku Rjunosuke Akutagawy /// Kamera: Kazuo Mijagawa /// Hudba: Fumio Hajasaka /// Oscar: Akira Kurosawa (mimořádná cena) /// Nominace na Oscara: So Macujama, H. Mocumoto (výprava) /// MFF v Benátkách: Akira Kurosawa Zlatý lev), Akira Kurosawa (Cena italských filmových kritiků)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.06.2009)

Ďalší z významných filmov, ktoré som nevidel viac ako pol storočia a tiež ďalší, ktorý prichádza o hviezdičku. Naďalej ho považujem za mimoriadny a nielen z hľadiska filmovej histórie. Je pozerateľný aj v súčasnosti, je však potrebné, aby si divák uvedomil osobitosti japonského filmu pomalosťou tempa počnúc a teatrálnym hereckým prejavom končiac. Veľa som si z filmu doteraz pamätal, ale zakomponovanie Ravelovho Bolera bolo pre mňa príjemným prekvapením. Akira Kurosawa je v mojej desiatke najobľúbenejších režisérov a Rašómon ostáva pre mňa jedným z pilierov jeho tvorby. Aj keď iba so štyrmi hviezdičkami. (10.07.2017)

Výborne spracovaný scenár. Hudba (Ravelovo Bolero) a obsadenie spolu s Mijagawovou skvelou kamerou pôsobia veľmi sugestívnym dojmom. V snímke sa používajú dlhé a pomalé zábery a i napriek pomalému rozohrávaniu deja režisér všetko (štyri pohľady na vec i scénu pod bránou) zmestil do necelých 90 minút. Snímka získala Zlatého leva na MFF v Benátkach a Oscara za najlepší zahraničný film zaslúžene. Európsky divák si však musí zvyknúť na Mifuneho živelné stvárnenie postavy (poskakovanie a šialený smiech). Kurosawa poukazuje vo svojom nadčasovom filme na to, že mnohí máme radšej sami seba ako čistú pravdu, a radšej klameme nielen iných, ale aj sami seba, len aby sme vyzerali lepší, čím sa vlastne stávame horšími. Ani smrť nemusí človeka zmeniť natoľko, aby začal stavať pravdu nad všetko iné, takže i správy spoľahlivého média môžu sprostredkovávať mylné predstavy zo záhrobia. Hovorí tiež o tom, že smrťou sa všetko nekončí a zomrelý neprestáva vnímať svet. Častokrát však svoje okolie vníma ako temnotu, do ktorej sa náhle vlastným pričinením dostal. V celom filme vystupuje len 8 postáv + dieťa. Samotný súd je zobrazený zaujímavým spôsobom. Kamera sníma scénu z pohľadu sudcu. Nevidno ho, ani nepočuť jeho otázky, ale len odpovede predvolaných. Svedkovia vypovedajú priamo do kamery, akoby Kurosawa staval diváka do pozície sudcu. (09.10.2003)

Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. (23.01.2008)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Kurosava opět vypráví středověký příběh, či spíše subjektivně podané příběhy o mordu pocestného a zjišťování viny, o lžích svědků a obviněného a hledání pravdy. Černý déšť umocňuje pochmurnou atmosféru vyprávění a vražda ožívá 4x jinak pokřiveně a pokaždé lživě. Na rozdíl od Rudovouse jde o příběh temný, jen se slabým světélkem na konci. Hudebně potěší orientální verze Bolera použitá v klíčové scéně. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5434-rasomon/videa/ (20.09.2009)