Dom za vešanje
Il tempo dei gitani
Dom obesenca
Time of the Gypsies
Obsahy(1)
Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím. Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes v roce 1989. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (97)
Na konci jsem se ptal: tohle vážně spáchal Kusturica? Jistě že ano, je tu hodně poznávacích znaků - magický realismus, hudba, zvířata, co se chovají jako lidi, temperamentní Cikáni... Ale přesto je tenhle režisérův film v něčem jiný. Nabízí totiž až nezvykle pesimistický (a bohužel taky pravdivý) pohled na cikánskou komunitu, který vyrazí dech každému, kdo na Kusturicovy filmy chodí už automaticky jako na optimistické rozjuchané komedie. ()
První film Emira Kusturici, který jsem viděla, takže nemůžu srovnávat s těmi ostatními, tenhle mě ovšem dokonale nadchnul. Náhled do světa jugoslávských cikánů, když ještě byli cikány. První půlka filmu spíše rozverná, pro civilizované Evropany přibližující celkem reálný život v cikánské vesnici. Postupně sledujeme proměnu hlavního hrdiny Perhana, který se ze zamilovaného a nesmělého mladíčka vypracuje až na „bosse“, který organizuje přisun nového „masa“ do Itálie. No nakonec to nedopadne dobře, jak už to ve správné cikánské tragedii má být, přesto mi bylo při závěrečných titulcích tak nějak milo na duši. Zásluhu na tom má zřejmě i nádherná hudba Gorana Bregoviče... jestli já v sobě nemám náhodou tak trochu cikánských genů... ()
Kusturica ve sve krase, moc pekne natoceny film o jedne cikanske osade nekde v Jugoslavii. Neni to sice tak zabavne jako Cerna kocka, bily kocour... Jednoduchy pribeh, pekna kamera a predevsim vyborna hudba Bregovice dava filmu ten pravy balkansky smrnc. Neni nouze o vtipne dialogy a zajimave postavy. ()
Nádherný film! Nejlepší Kusturicův počin - domnívám se a tvrdím!!! . . . Navíc skvělá hudba Gorana Bregoviče, skvělý soundtrack! Ederlezi... Tohle vás dostane do cikánského pekla. Nebo nebe... - - - P.S. Ejhle - kdesi jsem četl "Gipsy Punk Opera"...: http://www.youtube.com/watch?v=bStwaOGxy_Q&feature=related (Slovo "Ederlezi" v romštině znamená z bulharských tradic vycházející i romský svátek "Den svatého Jiřího", situovaný na 6.květen. Balkánští Romové sv. Jiřího uctívají jako svého ochránce). ()
Tenhle film je asi to nejlepší, co kdy Kusturica natočil. Film pojednává jen s malou trochou nadsázky o lidech s nimiž se bůh nedokázal dohodnout a odešel, cikánech. O tom jak žili v bývalé Jugoslávii a pravděpodobně i dnes. Není to tradičně šílený film, jaké Kusturica chrlí jeden za druhým, i když i zde jsou občas absurdní momenty. Myslím si, že se režisérovi podařilo cikánům přiblížit a vykreslit je opravdu takové, jací jsou, jak to mezi nimi chodí. Pokud si chcete najít k cikánům cestu, tak vám může tento film notně pomoci. Na konci jsem prostě cítil, že hlavní hrdina Perhan musí udělat, to co udělal a stejně tak je možné pochopit i ostatní postavy. Nebylo snadné tento film sledovat. V první půli jsem měl vlastně několikrát chuť ho vypnout, protože jsem se nudil. Ale ve druhé polovině filmu příběh graduje a drama nepustí až do konce. Dávám tedy 5 hvězdiček i přes to, že v první polovině bych dal tak 2. ()
Galerie (16)
Photo © CPT Holdings, Inc.
Zajímavosti (5)
- Velký americký kabriolet, ve kterém jezdí Ahmed (Bora Todorović), je Pontiac Bonneville z roku 1970. (Saur.us)
- Milostná scéna, kterou Perhan a Azra sledují v kině, je z jugoslávského filmu režiséra Rajka Grliće Jen jednou se miluje (1981), v hlavní roli s Mikim Manojlovićem. (Iggy)
- Emir Kusturica si za film odnesl z festivalu v Cannes v roce 1989 cenu pro “Nejlepšího režiséra“. V roce 1991 získal film od Švédského filmového institutu cenu Guldbagge (Zlatý brouk) pro “Nejlepší zahraniční film“. (džanik)
Reklama