The End of the F***ing World

„Jmenuji se James, je mi 17 a jsem si celkem jistý, že jsem psychopat.“ Takhle začíná jedna z nejoriginálnějších road-movie poslední doby. Originálnost spočívá v tom, že krutě přesně vykresluje svět dospívajících, se všemi hrůzami, nejistotou, strachem a vztekem. Pichlavá romance dvou looserů postupně odhaluje jejich rodinné zázemí a důvody, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich dosavadní zkušenosti se světem jsou většinou na prd a oni ještě nemají zmáknuté obranné mechanismy. Ještě ke všemu - k neuvěřitelně siným hereckým výkonům - mi oba dva připadali mladší než sedmnáct. Nejenom sexem: někdo se k němu hrne, jiný to odkládá. Ale i celkovým postojem k smutně praktickým stránkám světa. Oba byli jak děti. _____ Proto čtu Alyssino zuřivé: „Všechno stojí za hov…“ ve skutečnosti takhle: „Všichni mi říkají, že já stojím za hov… možná mají pravdu.“ A Jamesovo: „Chci někoho zabít,“ překládám jako: „Chci něco cítit.“ Ona se obrnila vztekem, on rezignací, protože jiný způsob obrany zatím neumí. A takhle outsiderská dvojka si klestí cestu dalšími hrůznými zážitky, které ale nepostrádají drsný humor. Společně se vydávají na útěk, ze kterého už není – myšleno emocionálně – návratu. Proto doufám, že další řadu už nenatočí. ___ Přidejte si záměrně super ironický americký feeling, perfektní dialogy, gradaci scén, dobrý soundtrack a i takové drobnosti, jako je Jamesovo oblečení, kterého poprvé vidíme v černém, jako prototyp mladistvého podivínského vraha, aby nakonec skončil ve vesele pestré havajské košili. ______. Škoda, že se podobné seriály nevysílaly, když bylo sedmnáct mně. Necítila bych se tak vyloučená. (15.02.2018)

1. série: Dokážu si představit, proč to oslovilo tolik lidí ve výsledku. Něco takového není obvyklé na vidění, už jenom tou atmosférou, že se to celé odehrává v Anglii, je to nekorektní, bláznivé a v podstatě takové trochu beze smyslu. Je to takový humorný nekonečný road trip a směska událostí, které do sebe postupně zapadají. Dokážu si představit, jak se někdo královsky bavil, když toto vymýšlel. Nedivím se mu. Pro mě to nebylo nic dokonalého, převratného, něco co by přineslo originální osvětu. Ale bavil jsem se. Docela dost a to se počítá. 2. série: Asi se nedá mluvit o zklamání. Ani za nic. Vlastně hned první díl nám ukáže, že to jde jinak, originálně. Jiným úhlem pohledu. A ono to jde. Postavy se vrátí, mají nový osud a mají co nabídnout. Zápletka mezi nimi někdy zní trochu až moc pubescentně a hlavně stupidně, ale není to nijak strašná věc. Naopak se nedá mluvit o ničem, co by bylo vyloženě strašné. Jde o velmi důstojné pokračování, které se dokázalo jako jedno z mála vydat originální cestou. Docela bych řekl, že třetí série není potřeba, ale určité naděje bych v ní měl. Nemusela by bát úplně katastrofická. Stranger Things by se mohli učit. (04.02.2018)

Je to divný.. což ovšem neznamená, že špatný. Hlavní hrdinové projdou postupně zajímavou změnou a úplně stejně se měnil i můj postoj k nim. Chvíli je nesnášíš, tu druhou fandíš a tak dokola. Škoda postupnému vývinu událostí. Škoda, že to, co nám zezačátku tvůrci rádoby slibovali, se nakonec zvrtlo v něco úplně jiného. A pro mě teda i škoda toho konce. (14.01.2018)

Tak tomuto dám veľmi rád plnú paľbu. Tá dvojica ma dokázala baviť po celý čas, ani jeden diel nesklamal, ani jeden diel nenudil. A aká to bola že zábava! Čierny humor sa tu v podaní týchto absurdne ladených (iba z pohľadu väčšiny) postavičiek valil ako prílivová vlna a prskal sarkazmus a iróniu na všetky strany. Hlavne zo strany Alysse. Zaujímavé bolo aj sledovať vzťah otca so synom, ktorý sa tu dokázal tváriť dokonale chorý a narušený, robiť si z toho srandu, no pritom smutnou skutočnosťou je, že v súčasnosti je to v mnohom aj realitou. Áno, tento rýchlo plynúci mini seriál toho povie viac, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Len treba natrčiť uši. (24.03.2020)

Když je vám náct a okázale dáváte najevo své domnělé outsiderství, které jste okoukali z aktuální audiovize, tak vám tenhle seriál bude připadat, že je tak moc pro vás a o vás. Dokonce i uroníte slzy dojetí u průhledně nekonformního finále. Když je vám dvacet a třicet a jste zblblí samozvanou výjimečností Netflixu a jejich marketingem, že všechno, co má na sobě jejich štempl, je hrozně netradiční a odvážné a mimo zažité mantinely, budete si sugerovat, že tenhle seriál je další hřebíček do rakve lineární televize a jejích schémat. Jenže on je to jen moc chytře vykalkulovaný projekt pro sílící mladé publikum, nebo spíš pro to věčně nedospělé, které nechce koukat na reálně profilované mladé hrdiny, ale jejich žánrově vyhrocené variace. Komiksový rodokmen je z tohohle dílka cítit na sto honů, což znamená egocentrickou vyhrocenost a domnělost velké rebelie a nonkonformity, když se vedou povrchní emo řeči prokládané velkohubými vulgaritami a občasným šplíchancem krve. Dojná kráva komiksového ratingu M se po americké (nejen) indie kinematografii přelévá do quantity TV. Ve výsledku na seriálu nejvíc naštve, že jde cestou očekávaného polidštění sociopatů a nedostojí falešné vábničce z prvního dílu, která by byla bývala naopak vskutku přinesla něco nového. (13.01.2018)