Dva světy

Dva světy nabízejí výjimečný pohled na komorní scifi s důrazem na zajímavé postavy s vykreslením jejich příběhového pozadí. Každá postava v seriálu, která je důležitá pro vývoj, získává časem více vrstev a nic není takové, jak to vypadá na poprvé. I díky tomu nabízí Dva světy zajímavý herecký koncert. Po první sezoně velké možnosti, v průběhu druhé zatím zajímavý příběh. Jsem zvědav, jaký bude konec druhé sezony a hlavně, zda vznikne třetí (která by mohla příběh ukončit). Líbí se mi styl celého seriálu, který je tak formální, svět je laděn do odstínů šedé, scifi prvky jsou decentní a často připomínají třeba byrokratický aparát a odcizení vedení ala 1984. (08.01.2019)

Dva světy skopírovali časť seriálu Fringe (Hranice nemožného) a našrubovali do toho špionážnu zápletku. Asi by som dojmy rozdelil pre dva tábory divákov. Fanúšikov Fringe zápletka sama o sebe neohromí, takže budú viac a lepšie vidieť nedostatky ku ktorým sa ešte dostanem. Pre ľudí, ktorí si len teraz googlia čože to je Fringe, tak tí si asi budú hovoriť, že dlho nevideli seriál z tak zaujímavým potenciálom. Hlavný problém je, že keď sa dozviete niečo nové, dej sa viac začne hýbať, tak sa to zasekne na zbytočných a až nudných rozhovoroch, ktoré všetko brzdia a naťahujú. Herci zásadným postavám nedokážu poskytnúť silné charizma. Nadužívanie odhaleného ženského poprsia to rozhodne nezachránilo. Zaujímavých udalostí sa tu nájde dosť, ale chcelo to lepšie obsadenie a menej dielov na sériu. (25.05.2019)

Originálních témat ve scifické branži je pramálo. Když už se jedno takové namane, je hřích zpracovat ho tak konvenčně a nezajímavě, jak se to stalo zde. 1) Zmatečný a nepřehledný příběh chvílemi vyloženě nudí. 2) Polopatické umístění děje do symbolu studené války - rozděleného Berlína je trochu laciné. 3) Okolnosti kolem hlavní zápletky - rozdělení světů - jsou mlhavé. Tvůrci očividně vycházejí z předpokladu, že je lepší jen lehce naznačit. 4) 34letý přitažlivý Harry Lloyd (šéf Peter Quayle z naší strany) mě potěšil. (15.06.2018)

1. série: Skvělý nášlap. A o to ve výsledku hnedka jde. Nášlap. Ten seriál má hodně zajímavý příběh. Přeci jenom špionáž je docela mimo mísu, ale špionáž přes jiné dimenze a alternativní reality je něco. Tak nějakým způsobem rozjezd není tak pomalý, ale je tam. Což nás vede k tomu, že zde máme postavy, kterou jsou zajímavé, pak takové co ne, ale umíte se u každého vcítit do rolí a soucítit s nimi. Zajímavá jak se to vyvíjí. Ale opět jsme u toho nášlapu. Protože otevřený konec je jedna věc, ale první série vlastně neskončila nijak. A poté je tu problém, že vývoj postav jako takový bude zajímavý, ale vývoj děje zase tolik ne, protože už to bude spíše taková ta špionáž typu "hej oni jsou tam, jdeme tam... sakra, už tady nejsou, tak jinam... jsou tam jdeme tam... bum bum... pár mrtvých, ale ne všichni, jdeme dál" a takhle pořád dokola. Je teda otázka jestli má vůbec cenu dělat další sérii, ale samotní tvůrci se k tomu koukám moc nemají. Každopádně by se to mohlo nějak ladně dojet. Nechme se překvapit. 2. série: No jako, jak to pojmout. Asi jednoduše. Druhá série zde byla pouze od toho, abyste věděli, jak to s lidmi skončí. O to víc je smutné, že nás asi čeká třetí série, která bude asi stejně na nic jako jako tato. Jako obvykle, najdou se lidé, kteří si to mimořádně užijí. První série měla své originální a příjemné kouzlo. Tato série spíše dovysvětluje spousto věcí, ale zároveň se neděje nic moc speciálního okolo. Člověk se v celku snadno zamotá v postavách a to člověk ani nemluví o zbytečných výplních a zcela zbytečných postavách. Byla to hodně smutná záležitost, která za mne osobně ztratila své "čaro". A v celku zbytečně. (27.05.2018)

Špionážní drama s prvky sci-fi jako záminka pro podpovrchový existenciálně filmový experiment inspirovaný Rilkeho básní. Taky trochu Kafkou, Orwellem, a brutalistní architekturou Berlína. Originálním způsobem rozkrojené město, jež má rozdvojení vepsané v rodokmenu. ___ Podvojné město a rozcestí v něm. Rozcestí v prostoru i v čase. Na každém rozcestí se vzdáváme možností cesty, kterou jsme se nevydali. Možností, ke kterým nemáme odvahu, nebo se nám třeba nelíbí, co by se z nás stalo, nebo třeba i proto, že se námi to líbí až moc. Při tom je jasný, že o tom, co by se stalo „kdyby", nikdy nemůžeme tak úplně vědět dopředu. Jenže, co naplat, je třeba si vybrat, jít tudy, nebo tamtudy, obojí najednou není prostě možný. Ale co když, někde jinde, v nějakým trochu jinak zpřehýbaným univerzu, tohle nějak možný je? Co když, když už jsme v tom, dostanete možnost se přesvědčit, že vaše představa o tom, kam vede cesta, která neměla být pro vás, byla naprosto mylná? A co jestli díky tomuhle zjištění, přijdete ještě na něco jinýho, totiž že ve skutečnosti nemáte představu ani o tom, co je zač a kam vede cesta, po které jdete....? (09.01.2019)