Zoe

Drake Doremus zpracovává ve svých filmech stále dokola jedno a to samé téma. Lásku mezi mužem a ženou, která je z různých důvodů nevhodná či zakázaná. V Breathe In je to láska mezi otcem od rodiny a mladou výměnnou studentkou, v Equals nepřeje vztahu sama společnost a v nejnovější Zoe zkoumá možnosti soužití člověka a "replikanta". Doremusovy snímky mě pokaždé něčím zaujmou a ač se vždy jedná o poměrně minimalistickou a uměřenou podívanou, dokážou předat docela silné emoce. Zoe je však pro mě osobně asi nejstudenější ze zmiňovaných filmů a chvílemi spíše vypadá jako hodně povedený studentský projekt. Závěr dojem naštěstí poměrně zachraňuje, nicméně i tak osobně považuji Zoe za asi ten nejslabší Doremusův kus. 5/10 (31.10.2018)

Sice něco takového už tady bylo, ale i tak Zoe funguje celkem dobře, moc nenudí a má sympatické postavy. Sice hodina čtyřicet pět je až příliš a celý ten film se zbytečně táhne, ale zase je to docela dobře natočené a jak už jsem psal - moc to nenudí. Taky je zde velmi dobrý soundtrack a hlavně se mi líbila ta ambientní skladba v úplném závěru. Ještě musím pochválit obstojné vedení příběhu a to občasné filozofování zde taky není na škodu. Celkově mi Zoe docela sedla, sice na víc jak 3* není, ale jinak to ujde. Stylem, jakým je to natočené, mi to trochu připomnělo filmy Mika Cahilla, ale největší prdel je, že všechny filmy, co se o jeho styl snaží, jsou nakonec lepší než ty od něj). 3* (17.05.2020)

Musím se přiznat, že film může děkovat Lée Seydoux za to, že se podílela na filmu. Ta mě svojí rolí dokázala učarovat, že jsem se na tenhle jinak docela zasněně nudný sci-fi romantický kousek i neměl problém dodívat. Jinak to byla vcelku jasná nuda, která chvílemi zaujala pohledem na blízkou budoucnost, ale ne zase natolik, abych z toho sršel radostí a nadšením. (25.06.2019)

"Zoe" bude decembrové prekvapenie roku 2018. Vidím, že väčšinu ľudí to nenadchlo a nebudem im nič vyhovárať. Viem pochopiť ich pocity. Alemne akosi tento film skutočne sadol na dnešnú náladu a musím povedať, že ho potrebujem vyzdvihnúť. Minimálne pre ten celkový dojem. Nemôžem povedať, že by film nemal žiadne problémy. Nájdu sa tu nejaké a skúsim ich rozobrať. Najväčším problémom filmu je pre mňa fakt, že sa akosi snaží povedať veľmi veľa vecí, ktoré akosi ťažko spolu spája. Viem si z toho predstaviť minimálne 2 - 3 filmy, ktoré by mohli lepšie rozobrať svoju myšlienku celkovo. Miesto toho sa to však má všetko prepojiť a dojsť k jednej dôležitej pointe. No poviem pravdu, že tá pointa filmu je podľa mňa tak dobrá, že to osobne dokážem prijať. Pretože občas je treba prísť na to čo je skutočné a čo nie. A niekedy to môžu byť úplne iné veci, než by si väčšina ľudí mohla myslieť. Najmä si vezmime fakt, že v tomto filme sa objavuje liek, ktorý má ľuďom priniesť opätovne pocit prvého zamilovania. No keď sa ukáže ako sa to dá veľmi dobre zneužiť ako droga, tak sa čaro toho vytráca. A je smutné si potom uvedomiť, že bez tej drogy už ani nevedia ľudia cítiť niečo skutočné. Prvá polovica filmu je pre mňa vtipná, romantická, má dobré tempo, skvele sa mi to sledovalo a bol som maximálne spokojný do momentu, kedy nepríde tá nehoda. Potom sa to začína zamotávať a hoci do toho dávame pointu a konflikt, akosi ma to prestalo zaujímať až natoľko intenzívne. Stále som bol zvedavý čo sa bude diať... kam to dospeje, akú to bude mať rezolúciu, no výsledne som dospel k tomu, že tento film chce ukázať niečo, čo je skutočné. Vo svete, v ktorom už väčšina vecí nie je ani v najmenšom skutočná. A nájsť v ňom pravdu môže byť to najúžasnejšie na svete. Herecké výkony sú schopné, Leá Seydoux a Ewan McGregor majú spolu dobrú chémiu a sú tu aj vizuálne pekné scénky na pozeranie. Emočne ma to chytilo, ale je treba povedať, že miestami som mal pocit, že trošku to mohli prepracovať a možno sa tak nemuseli sústrediť na niektoré veci až tak moc. Pre mňa príjemný film a rozhodne veľké prekvapenie roka. Ale možno som jediný, ktorý tak tento film vníma. Hodnotenie: B+ (19.12.2018)

Stroje. Čísla. Emoce. Programy. Jedničky a nuly. Už si holt mezi sebou příliš nerozumíme, proto si vyrábíme syntetické lidi, kteří lépe pochopí pocity druhého i jeho citové potřeby. Nebo různé léky, které například u párů probouzí stejné hormony. Dohlíží na to Ewan McGregor a Léa Seydoux. A právě ta se do něj zakouká. Jenže při testu kompatibility zjistí, že potenciál jejich vztahu se rovná nule. Až pak se dozví zásadní pravdu. Mladý tvůrce Drake Doremus umí. Tedy osobně mě mile potěšil slušnými vztahovými kousky Zamilovaní a Breathe In. Když se pak rozhodl pro ambicióznější látku, nemělo to tak pevné švy. Ač se znovu věnoval vztahům a kotrmelcům mezi nimi. A vždy dodal trochu té osobité divnosti. Ta je i tady. Stejně jako atmosféra. Stejně jako slušní herci. Ale prostě to nedrží tak pohromadě, jak bych si přál a hlavně z toho nevychází emoce, se kterými by alespoň u mě uspěl. 65% (29.10.2018)