Nedotýkej se mě

Velmi intimní, lidské, citlivé, otevřené, upřímné, pravdivé, autentické, pokrokové, film působí jako na rozhraní hraného filmu a dokumentu, velmi originální počin, chcete-li se o sobě něco dozvědět a nejste prudérní, určitě na něj běžte ;) Tleskám za odvahu, boření tabu a stereotypů. Moc pěkný a výstižný komentář "vystřihl" Kokska. Škoda, že tento film nebyl oficiálně podpořen v distribuci. Uvedlo ho pouze minimum vybraných kin (mimochodem mých oblíbených ;). ČR takový film potřebuje jako sůl aneb "to, čeho se nejvíce bojíme, je přesně to, co nutně potřebujeme!" (06.12.2018)

Eat Pray Love pro festivalové publikum. Chápu, že to pro někoho může mít velký terapeutický účinek a nechci snižovat účinnost toho filmu, i když já se jednoduše nudil. Zpřítomňování štábu mi přišlo zbytečné, jako u dokumentů většinou, jinak je největší problém, že v půlce už je naprosto jasné, o čem má film být a co si z něj člověk má odnést, a pak to pokračuje ještě další hodinu. Všichni moji oblíbení uživatelé tomu dávají buď 2 nebo 4, tak mě mrzí, že nemám silnější názor nějakým směrem, ale pravda je, že mi to přišlo trochu dlouhé a trochu čitelné, ale taky potenciálně silné pro člověka, který to potřebuje vidět. (27.08.2021)

Film na pomezí dokumentu zkoumá lidskou intimitu. Centrem je Laura, žena neschopná fyzického kontaktu s jinými lidmi. Už ani nevím, jak se od toho časem film dostal až do BDSM salónů, nechápu proč kromě věčně před kameru lezoucí režisérky mám ještě koukat na záběr přes filmařskou techniku. Nakonec se pro mne tohle rumunské umění stávalo spíš utrpením. Zlatý Medvěd z Berlinale je pro mne nepochopitelný (co to tam bylo za porotu?). (08.07.2018)

Ani hraný, ani dokumentárny, aj hraný, aj dokumentárny, ale najmä experimentálny je tento prazvláštny film vypovedajúci čo to dá o ľudskom tele, ľudských túžbach, ľudských hrozbách, intimite, sexe, slobode, pupočnej šnúre a ešte všeličom možnom, čo vás len napadne. Priam za zázrak považujem svoj subjektívny pocit, že mi podobný typ filmu ubehol ako voda a kľudne by som prejavy postáv na kameru dokázal sledovať ešte hodinu. S tou nahotou som si ale bohate vystačil na dve hodiny. Z filmu si odnesiete ústrednú myšlienku, že nie je dôležité, čo si o vás myslia druhí, do akej škatuľky a noriem sa vás budú snažiť napchať, ale ako vnímate samých seba vy sami... teda okrem iného, je tu aj množstvo materiálu na premýšľanie a pokladané otázky, na ktoré hľadáme tisícročia odpovede. (30.04.2019)

Dokumentární formou natáčený snímek na hraně hraného filmu a dokumentární rekonstrukce o lidech, kteří kvůli různým formám psychických blokací nejsou schopni prožívat intimitu, sexualitu a pomalu ani obyčejný fyzický dotek, aniž by se obešli bez terapeutických sezení a rad "profesionálů" (ať už jde o psychoterapeuty, prostituty nebo transvestity). Celý film je hrozně povrchní dvouhodinová terapie s poselstvím, že ve světě sexuality neexistuje nic jako úchylka, fetiš nebo odklon od standardu, zkrátka že všechno by mělo být považováno za normální, a to včetně nočních swing/bdsm klubů, které jsou ale přitom kontraproduktivně natáčeny hrozně naivně a klišovitě tak, aby působily prvoplánově odpudivě. Výsostně umělecky nasnímaný film plný nahých těch se zaobírá emocionální cestou svých hrdinů k vnitřní otevřenosti, nicméně všechno, co z jejich úst zazní, má pro diváka nulovou výpovědní hodnotu, protože se všichni jen rýpou sami v sobě a ve svých pocitech, ale jejich auto-reflexe není podrobena žádné smysluplné analýze. (05.07.2018)