Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (139)

Johnny.ARN 

všechny recenze uživatele

Jedna jediná chybička. Prečo nepovolali hercov z Českého století? Všetkých okrem Dubčeka? Inak je to natočené tak, že aj mladšia generácia by to mala pochopiť a dozvedieť sa, čo kde kedy ako a hlavne kto s kým a prečo. Miestami možno trochu zjednodušené, v solídnom tempe a dobovou atmosférou. Bolo povedané všetko podstatné, jasne a priehľadne. Občas síce hluché miesto, občas debilný strih ale dalo sa to dať dokonca. Len to obsadenie... 3 z 5 ()

Dado 

všechny recenze uživatele

Najväčším nedostatkom filmu Dubček - Krátka jar, dlhá zima je nepochybne nízky rozpočet. Táto prekážka na diváka dýcha prakticky celých 90 minút, či už prostredníctvom obmedzeného množstva priestorov (väčšinou interiérových), v ktorých sa príbeh odohráva, alebo neobratným využívaním historických filmových materiálov. Omnoho lepšie na tom bohužiaľ nie sú ani herci, ktorí s výnimkou predstaviteľov Dubčeka a Brežneva spĺňajú prinajlepšom parametre domácich telenoviel. Ak niečo poteší, tak je to scenár, ktorý síce posun deja občas opiera o vyslovene hlúpe barličky, no samotné dialógy postáv fungujú dobre. Z potenciálnej filmovej udalosti roka na Slovensku však napokon zostal len priemerný televízny kúsok. (55%) ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Po shlédnutí filmu přichází srovnání s filmovým Masarykem. Jenže na rozdíl od Masaryka je Dubček evidentně z levnějšího kraje…což nemusí být nutně na škodu. Neotřelí herci tu rozjíždí zřejmou divadelní formou politické čachry roku 1968, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Uznávám, že Saša Dubček pro mě byl velkou neznámou. Obecná fakta v takové situaci neznamenají víc, než nic, a tak jsem sledoval každý dialog a vnímal každou postavu, aby mi neutekly nějaké souvislosti. Ty samozřejmě utíkaly, protože toho ve filmu je hrozně moc. Na druhou stranu jsem si o Dubčekovi dokázal trošku udělat obrázek. Komunista, leč z toho lepšího ranku. Jen nedokážu pochopit, proč tak, milý a vstřícný člověk, věří v idey politického směru, který o dvacet let dřív znárodní hospodářství a o deset let dřív například zničí Miladu Horákovou. To úplně nechápu a musím říct, že větším hrdinou pro mě byl František Kriegel, o kterém se nikde nemluví, ale přitom byl jediný, který nepodepsal moskevskou smlouvu s předpokladem, že v tu ránu se mu může stát cokoliv. Čímž neříkám, že Dubček udělal zle, když ji podepsal. Ve výsledku by mu stejně nic jiného nezbylo. Ostatně jako Háchovi, který si do Mnichova jel vyposlechnout, jak mu Hitler zabírá zemi a přitom se k dialogu ani nedostalo. Po filmařské stránce jsem tedy byl více než spokojený. Komornost a divadelnost k takovému příběhu prostě patří. Nedá mi ale, abych se u takového filmu nevyjádřil ke komunistům. K té svoloči a verbeži, která to veškeré zlo způsobila. Dubček může být sebelepší člověk, ale to nic nemění na tom, že to co tady komunisti s naší zemí udělali, to tu rezonuje i mezi lidmi v dnešní době. V závěrečné scéně měl vlastně i pravdu. Rusové se zachovali před padesáti lety tak, že jim to ani v nadcházejících padesáti letech půlka Evropy nezapomene. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Co mi zde hlavně chybí (kromě toho, že pro nedostatek peněz davové scény hraje pět lidí), je ona hlavní linie uvažování tehdejší naší elity - naprostá priorita je být komunistou, a teprve potom představitelem národa a státu. Právě z tohoto vnitřního a nepřekročitelného přesvědčení pramenila neschopnost těchto quasi vládců chovat se jako skuteční vládci své země. Kdyby takoví byli, museli by hned po první Brežněvově výhrůžce: nebudeš-li konat ty, budu konat já, vyhlásit mobilizaci. Možná by pak ani nepřijeli. Do Jugoslávie a Rumunska se také neodvážili. A kdyby i ano, nezdědili bychom dvacet a pohříchu i mnohem více let hanby. Právě o tom by podle mého měl film o Dubčekovi být, ale tento nebyl. ()

jakeer 

všechny recenze uživatele

Pamätám sa, ako pred rokom českí novinári písali na margo filmu Masaryk, že taký film si Jan Masaryk nezaslúžil. To isté by sa dalo povedal v prípade filmu Dubček, no len v opačnom význame. A to preto, lebo Dubček naozaj nebol taký hrdina, ako film predstavuje. A práve preto nemôžem akceptovať, že v roku 2018 sa tu stavia pomník komunistickému politikovi. Ak by som odhliadol propagandu, tak by som aj tak dal max. 3 hviezdičky, keďže s výnimkou hlavného predstaviteľa hrali všetci herci teatrálne ako v markizáckych seriáloch. Celkovo, svojim poňatím je Dubček jednoduchý film. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (16)

  • Všetky reálie s výnimkou kúpaliska, a to scéna “skok do vody”, sa nakrúcala v českom meste Kyjov, sa natáčali na Slovensku. Do vody skákal kaskadér. Scéna vo vlaku sa nakrúcala v historickom vozni, ktorý sa nazýva „Husákov vozeň“. (Raccoon.city)
  • Natáčalo sa aj v Bratislave. Scény zo zasadania ruskej a československej delegácie v Moskve sa natáčali v Historickej budove Národnej rady SR, v pôvodnej zasadacej miestnosti s dobovým nábytkom. Natáčalo sa tiež v historickej budove Univerzity Komenského na Šafárikovom námestí. (Johnny.ARN)

Související novinky

20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy

20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy

17.04.2018

Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)

Reklama

Reklama