Heavy Trip

Náběh parádní, ale pak někdo použil obraceč času a všechno bylo v loji. Smrtí bubeníka se film zvrhl v něco, v co původně definitivně být neměl. A pokud jako divák natěšeně očekáváte road movie, tak budete velice zklamáni, protože samotný trip trvá pět minut metráže. Převládající metráž se pak věnuje obyčejům na vesnických losích jatkách. 58 % (24.07.2019)

U Nabodnuté prdele, to byla ale řežba! Maďaři i Finové mi už několikrát dokázali, že mají smysl pro humor, který mi fakt sedí, a tento výblitek mi sedl jako prdel na hrnec. Pokud má někdo problém s mým výběrem slov v tomto komentáři, ať nejdříve shlédne film, pak (možná) pochopí. Šílení Finové si zase jednou udělali radost, udělali ji i mně a konečně jsem viděl snímek se slušným soundtrackem. Zatímco nehostinný sever Evropy plodí pořádný metalový nářez, teplé krajiny přinášejí například ukňourané hity, se kterými boduje Enrique Iglesias a které ve mně budí chuť, se vším skoncovat. Bavil jsem se skvěle a metalový pozdrav Lotvonenova otce už z hlavy asi nedostanu. (04.03.2019)

Černá, metalová černá komedie o finské black metalové kapele, která sice nehrála nikde jinde než ve vlastním sklepě, ale sní o tom, že vystoupí na Norském festivalu.  Základní děj není nic převratného. Kapela se snaží prorazit, k tomu zpěvák zamilovaný do prodavačky z květinářství, o kterou usiluje i místní popová hvězda. A co by udělalo větší dojem než vystoupení na největším festivalu v zemi? Takže stačí vymyslet název kapely, nahrát song a jede se na trip na fesťák. To se ale lehko řekne, protože to co se stane mezitím vás úplně rozseká smíchy. Pokud máte k metalové hudbě blízko a máte rádi i tento druh humoru, budete se válet smíchy. Budete i smíchy brečet. Pro nemetalové fanoušky to bude asi slabší, neboť budou ochuzeni o některé vtipy, gagy a narážky. I tak je zde ale plno černého humoru, střídající humor suchý přízemní. Takže si film i tak užije každý. Já, jako metalista, musím dát plný počet. (14.01.2022)

Tak do týhle kapely bych zapadla! Nabodnutá prdel v čele s frontmanem, a prvotřídním vrhačem šavlí, Turem se vydává do Norska na metalovej festival, kde hodlá zúročit svých 12 let zkušeností z hraní na sobích jatkách. Jeden bubeník je tuhej, druhej je šílenej, kytarista s baskytaristou alias Drtič Sobů a Posranej Mýval jezděj po strunách až mi naskákala husina a když Turo otevře pekelnou mordu tak hned po ukázkový rouře zazní hlas tak mocný, až se z toho poserete protože takhle krutě to dává max zombie z hlubin kanálu a nebo právě týpek, co nakopal prdel mocnýmu rosomákovi. Pro milovníky metalu nutnost, pro ostatní taky nutnost (ať konečně slyšíte, jak má znít hudba z Valhally, pyče!). V neposlední řadě díky Verbíkovi za skvělé doporučení. (25.02.2019)

Slabší 4 hvězdy. Finové mají metal v krvi a když ho chtějí hrát, tak ho prostě hrajou až za hrob. Taková prkotina jako jedna jediná nazkoušená skladba a vystoupení na velkém fesťáku je nemůže zastavit. Sympatická komedie s mým oblíbeným hudebním žánrem, a nemyslím konkrétně postapokalyptický, stanistický, sobydrtící, extrémně pohanský, fenoskandinávský metal :-) (20.03.2020)