Pan Jones

Gareth Jones měl nedávno úspěch v podobě interview s Hitlerem, a když je propuštěn ze své pozice v kanceláři ministerského předsedy Lloyda George, rozhodne se na vlastní pěst odcestovat do Moskvy a vydobýt si jako "ten Welšan, co mluvil s Hitlerem," rozhovor se Stalinem. V Moskvě jsou novináři drženi ve zlaté kleci, tak jako dnes při návštěvě Severní Koreje, a Gareth navrch zjistí, že jeho přítel, novinářská hvězda, byl zavražděn. Od mladé americké novinářky pak zjišťuje, že byl pravděpodobně odstraněn pro svoje reportování o něčem na Ukrajině. Gareth se tak pod záminkou kontroly sovětské obranyschopnosti západní hranice lstí dostane mimo dosah svých sovětských strážců a na vlastní oči (a žaludek) zažije stalinský hladomor. Agnieszka Holland zpracovala materiál slušně, ale téma filmu je pro někoho možná málo akční, a zdá se, že i proto byl v poslední době trochu prostříhán. Divák snese jen určité množství hladového Jamese Nortona brouzdajícího se sněhem a později čekajícího, zda mu někdo doma uvěří. Pro některé diváky byl očividně stěžejní až titulkový závěr, ve kterém se divák dozví o smutném Jonesově osudu, a který je dohnal k slzám. Já jsem viděl již jen 119 minutovou verzi... [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (01.10.2019)

Taká silná téma, ale prečo natočená tak slabo? Veď holodomor má zrejme viac obetí než celý Holocaust a tu sme okrem jednej silnejšej scény s kanibalizmom nevideli zhola nič, len zasnežené pustatinu a pár písacích strojov. Ešte aj toho pána Jonesa a jeho odchod zo sveta napísali len v záverečných titulkoch. Absolútne nevyužitý potenciál a pritom tak zaujímavý námet. (22.10.2021)

James Norton se titulní role tohoto životopisného dramatu zhostil se ctí a musím připustit, že působil velmi věrohodně, obzvláště tedy v momentech, kdy na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě. Na celém příběhu britského novináře welšského původu Garetha Jonese nejvíce děsí to, že se skutečně udál... Chtělo by se zvolat po vzoru Husova hesla: „Pravda vítězí”! Ale kdy a kde? Nevítězila tenkrát ve stalinské Moskvě, natož pak na Ukrajině v období hladomoru a nevítězí ani dnes. A bohužel k naší velké smůle nepotřebujeme chodit za hranice naší země, ba ani do minulosti, abychom se o tom přesvědčili. Agnieszka Holland má můj velký obdiv a sympatie za to, jaká témata si vybírá a jak je následně dokáže předat těm, kdo umějí naslouchat. (80%) (14.02.2022)

Viděl jsem delší verzi a nějak si nedovedu představit, oč (a proč) se ten film krátil, protože mi v něm všechno připadalo důležité. Agnieszka Holland má můj obdiv za to, jak se chopila víceméně neznámého příběhu a udělala z něj tak zajímavou dobovou podívanou s varovným a bohužel ryze současným poselstvím. Hledání pravdy, mluvení pravdy a cena, jakou za to je třeba platit... I když film samotný na plné hodnocení není (chyběl mi nějaký důraznější závěr), za to, co říká, si pátou hvězdičku zaslouží. (14.10.2019)

"Je jen jedna pravda..." Životopisný snímek Agnieszka Holland o britském novináři Garethu Jonesovi, který odhalil pravdu o hladomoru na Ukrajině, není ani zdaleka jen o oněch tragických událostech (ač třeba scéna, kdy je Jones konfrontován s kanibalismem zdejších lidí, je hodně silná). Spíš jde o nadčasovou výpověď o tom, jak lze manipulovat s fakty. V Rusku se lhalo před víc jak sto lety a lže se i dnes. Dnešní praktiky šíření fake news přitom nejsou vlastně nic jiného než, o co se sovětská propaganda snažila již před víc jak sto lety. (06.10.2022)