Donbas

Nepotřebují žádný "ucelený" příběh, nevyznal bych se v něm určitě víc, než v tomto "hop sem hop tam". Chaos je prostě takový, ať si navlékne jakékoli šaty a promenuje se s nimi po bulváru, po louce nebo mezi konstrolními stanovišti. A Loznicovi šlo možná také o to, aby chaos "zcelit" a našel jeho "tajný půvab" - nebo ho alespoň hledal. Donbas je Bombas, a do Bombasu ani na svatbu!... Soudobé filmy tohoto typu bývají většinou dobře hodnoceny. Proč zde tomu tak není hledejme třeba v porovnání s Lynchovými filmy, o kterých se dosud mluví v superlativech. Lynch pro jejich výstavbu používá vesměs pseudo-mystické prvky, zatímco Loznica pseudo-reálné, které pro diváka asi nejsou až tak atraktivní. Některé scény, např. zmíněnou svatbu,si ale v Lynchově filmu dovedu dobře představit, stačí ji jen obestřít mystickou sítí. (10.09.2020)

Několik nesourodých příběhů z ruskými separatisty okupované části východní Ukrajiny. Některé jsou zajímavé (hraniční kontroly, státní krádeže soukromého majetku), některé výborné (lynčování chudáka západního Ukrajince), některé naprosto nesmyslné a trapné (svatební obřad), většina je ale taková nijaká. Jako celek to vůbec nefunguje. (06.10.2019)

Trochu to celé zavání propagandou, přesto si myslím, že většina zde vyobrazených situací se zakládá na pravdě mnohem více, než by se nám zmlsaným středoevropanům mohlo zdát. Film je natočen téměř dokumentární formou, která mu docela prospívá. Bohužel jsem se však nedokázala s nikým ztotožnit. Nejvíc zle mi bylo z příběhu, kdy se všichni kolemjdoucí sesypali na ukrajinského vojáka připoutaného ke sloupu a slovně i fyzicky si s ním vyřizovali účty. Zkrátka a dobře jedno podívání mi bohatě stačilo. (60%) (21.04.2022)

Urcite sa k tomu filmu vela ludi dostane az po zaciatku "specialnej mierovej operacie", tak ako aj ku knihe Tomasa Forro-a " DONBAS ". Zo svojho upoteneho kresielka alebo smradlavej postele, ked vam pod perinkou kuria prdy sa bude velmi lahko recenzovat ako "Loznica je propagandista" alebo "urcite to nie je tak jednostranne ako to ten ukrajinsky Loznica natocil", popripade "na oboch stranach su obete", a ine hovna. Odporucam precitat hore spominanu kninu "Donbas", ktora sa az prilis napadne podobna na dejstvo v tomto filme, pricom autor knihy prezil 3 roky na oboch stranach frontu, aj toho ukrajinskeho fasisticko-nacistickeho, ktory chce vrazdit svojich a ruskych obyvatelov, a mierumilovnych separatistov, ktori len chrania ruskych ludi od prilisnej nacifikacie. Neviem cim to je ale ruske, lepsie povedane vychodne filmy a ich reziseri maju vynikajuci talent zobrazit vychodny svet aky je. Spinavy, nemilosrdny, nehostinny, skorumpovany, 30 rokov za tempom ostatneho, vyspelejsieho sveta.  Tych 50% je silny omyl, ale samozrejme, moze na mna vplyvat aj to, ze podla opisu skusenych ludi je tento film jedna velka, hnusne skurvena realita ruskeho/ukrajinskeho sveta/zivota. (13.04.2022)

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž se společnost začne nelichotivě rozkládat. Takovou atmosféru přináší artový snímek režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné absurdity, kterou se mu výborně podařilo odlehčit ironií, satirou a místy snad i grotesky. I když divácký úsměv to snad ani vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale snímek zcela jasný, i když neinformovaný divák může mít u mnohých scén problém pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina, separatistická skupina, zkrátka to všechno jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová realita. Syrová realita ční i z každičkého záběru, že to až vypadá, že se jedná o publicistický dokument než o film. Děj je epizodický, což v podstatě každičkou scénou s určitého místa či prostředí vyvolává dojem povídkového filmu. Každá ale taková scéna, či dejme tomu povídka, o něčem vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá i naprosto výborná kamera kombinující různé styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v artových filmech nejpoužívanější, statický, který je svým dojmem záběru z bezpečnostní kamery asi nejrealističtější. O hereckých výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své role nehrají. Herci své role doslova a do písmene žijí. Realita války a takovéto autentické filmové zobrazení se od sebe v podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani ponětí, že se takové podobné na Ukrajině skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?” ptá se důstojnice mladíka během prohlídky cestujících v autobuse. “Protože je matka nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě. Nejšokující je ale asi scéna veřejného lynče staršího chlapíka, který se dal na stranu fašismu. Chování lidí na principu zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná každá rána pěstí, ale i každičké nenávistné slovo. Tento film je po obsahové stránce fikce, ale plný skutečného realismu. Scény z ulice, z krytu, z politického jednání, je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý soudný divák nezapomene. (16.06.2022)