Joker

Pamatujete si, jak v Burtonově Batmanovi řekl při finální konfrontaci na střeše Gothamské katedrály netopýří muž Jokerovi: „I made you, you made me first.“? Lhal... Phillipsova krádež v obchodě se Scorseseho špinavým sedmdesátkovým zbožím budiž vysvěcena účelem. Mezi „midget jokes“ a tóny Guđnadóttir, stahujícími do bažiny deprese, sledujeme rozpad a znovusložení osobnosti, kterou si jako své vlastní monstrum vypěstovaly netečná společnost a nefunkční systém. Dochází k zrození tragické ikony, která při tanci mezi naší lítostí a pohrdáním dospěje k nebezpečné premise, že být slušný a pokorný není nejkratší cesta k pozornosti druhých. Všechen ten přerod a sporná revolta proběhly v komiksovém vesmíru, který už od začátku neměl v úmyslu pohltit Phoenixe, protože dobře věděl, že on pohltí jeho.. K oprávněným chvalozpěvům na herce, který z toho udělal one freak show, mám jen dva poznatky. Pod make-upem v talk show u Murrayho Franklina jsem ani na vteřinu nepoznal, že je to on. To byl prostě Joker! A kdyby se Joaquin místo hubnutí začal chvíli věnovat posilovně, mohl by v nějakém životopisném filmu ztělesnit Sonnyho Landhama. Ten běs v očích tam je.. (17.10.2019)

„Ty si bol jediný, ktorý sa ku mne vždy správal pekne.“ Joker je bez debaty fascinujúca postava, som ale presvedčený o tom, že tajomstvo jej úspechu tkvie v jej... tajomnosti. V tom, že nepoznáme jej príbeh. Jej zrod. Že nevieme, kto to je, kde sa vzal, prečo a o čo mu ide. Tento film je skvelý, ale absolútne búra toto tajomstvo, keďže tie dve hodiny nie sú o ničom inom, než o veľmi podrobnom vysvetľovaní toho, kto Joker je, kde sa vzal a prečo je taký, aký je. To ale iba tak na okraj – pravdou je, že hoci zbožňujem záhadného Jokera, prístup Todda Phillipsa a Joaquina Phoenixa mi nevadil. Dokonca mi nevadil ani Robert De Niro – a to už je vážne čo povedať, pretože ten mi v poslednom čase vadí skoro vo všetkom. Oceňujem, že väčšina postáv bola obsadená menej známymi, až úplne neznámymi hercami. Skvelá je i ponurá atmosféra veľkomesta obaleného odpadkami, krysami a do očí bijúcimi rozdielmi medzi spodnou a vrchnou vrstvou. Oceňujem i rôzne detaily, ktoré fanúšika komiksov dostanú do kolien, ale nechcem spoilerovať. Občas mi bolo až nepríjemne pozerať to, čo je ale vzhľadom na to, o čom to je, plus. Trocha mi vadilo, ako tvorcovia pracovali s Jokerovým smiechom – smial sa len vtedy, keď sa to hodilo im. (22.11.2019)

92%? Ale no tak. Po tom hype jsem se na to taky nechal nalákat a táhnul se až na Anděla a po pravdě není to nic víc a nic míň než řemeslně slušně natočená óda na jednoho šílence a po pravdě řečeno ten smích mě už po půl hodině docela iritoval a ke konci už regulérně sral. Jinak proti Phoenixovi a jeho výkonu nic nenamítám, ale nemuseli ho na konci za každou cenu stylizovat aby se co nejvíc podobal na Jacka Nicholsona, protože ten je jenom jeden a nejlepší Joker ever to si říkejte co chcete. Jinak průměr kde mimo hlavního hrdiny už nic výrazněji nezaujme a to avizované údajně drsné násilí je teda slabý čajíček z pohledu toho co už jsem kdy viděl. Oceňuji snahu DC točit víc temný a dospělácký filmy než ty stupidní digitální omalovánky z Marvelu, ale tohle zůstalo na půlce cesty a abych byl upřímný, tak už mi to z větší části vyšumělo z hlavy.55% (03.10.2019)

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)

Ve svém jádru nejnebezpečnější midcult posledních let. Herecky naprosto sebejistý, režijně průměrný (to i ve Starsky a Hutchovi měl Phillips více stylu), scénáristicky pak naprosto podprůměrný, vykrádající své vzory od Taxikáře přes Krále komedie až po Network. Na druhou stranu, současný zeitgest (v USA i v Evropě) to zachytilo velice přesvědčivě. (06.10.2019)