Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Přiznejme si to, je to agitka, ale je to dobrá agitka. Tedy ani ne tak díky pojetí režiséra Macha, ale díky naprosto výbornému Sašovi Rašilovovi, jehož komediální talent byl ve filmu tak málo využíván, když pominu komedie Přijdu hned a Hostinec U kamenného stolu. Právě Rašilov povýšil jinak ne moc pestrý námět na dobrou komedii, které jasně vévodí. (02.03.2007)

Přetížený bytový úředník Tříška je poslán do penze a zároveň na rekreaci, klid však se ženou (J. Kurandová) a 5 dětmi nenalézá ani v tichém pohraničí, kde je jejich výprava omylem považována za žňové brigádníky. Starý bručoun se nakonec v práci nedá zahanbit a dospělé děti naleznou svá správná místa a lásky. Svižná, byť zejména v první půli až na brilantní úvod střihů z bytového úřadu po krácení volající komedie propaguje zabydlování vysídleného pohraničí (zde zřejmě Liberecko) celkem s lehkostí a vkusem, nadto ji zušlechťuje sugestivní herecký výkon S. Rašilova v titulní roli. (24.01.2014)

Toto dílo představuje jakýsi předěl mezi dvěma obdobími v dějinách českého filmu. Asi není jediné, ale je možné na něm dokázat jak vliv předchozích dvou desetiletí české komedie a to, jak se Josef Mach učil od svých předchůdců, tak už nastupujícího nového stylu komedií, které záhy změnily tvář českého filmu, což dokazují i další Machovy filmy z 50. a 60. let, totiž filmy s ideologickými scénáři. Nemylme se, tady nejde ještě o žádný budovatelský film, zde přijíždí rodina pražského úředníka na vesnici, kde má přebrat pan Tereba správcovství na státním statku, pravděpodobně kdesi v českém pohraničí; JZD se u nás začaly vytvářet ne základě Hradeckého programu právě od roku vzniku tohoto filmu, v roce 1949. Uvědomuji si, že právě v této době a ve stejných uniformách trávil svoji základní vojenskou službu můj otec. A vzpomínal na úplně stejné pochodové písničky... Saša Rašilov zde předvedl opět velkou roli srovnatelnou s rolí ve filmu Přijdu hned. Jen Jarmila Kurandová hrozně přehrává, dojemná událost - narození telete - se v jejím podání mění ve frašku. Kromě již "zajetých" mladých herců Kemra a Hrušínského se zde začíná rodit plejáda nové herecké generace - Šůra, Fišer, Vrchota, Kreuzmannová, Effa či le Breux... Dobrý film. (02.11.2016)

Sice budovatelská agitka, anebo agitka alespoň námětem v tomhle už poválečném duchu. Ale jeho oficiál Tříška je postavou předválečnou, takový hermannovský typ konzervativně bodrého měšťáka. Holt, i Saša Rašilov jako oficiál Tříška, co by velmi svérázná postavička ale jinak velmi despotický a přísný otec dbající na dobré mravy, člověk, který nemůže cítit vojáky a má rád klid, se musel tak trochu přizpůsobit a ve filmu se nechává strhnout duchem nové doby. Snímek má výbornou atmosféru a je prošpikován skvělými momenty a humornými situacemi. Ta v obchodním domě Bíla Labuť nebo na ulici mezi tramvajemi s kufry, či divoká jízda ve starém tanku neměly chybu. Ovšem samotná herecká účast Saši Rašilova však ve své době musela zajistit vysokou diváckou návštěvnost. Sám pak dostal za roli penzionovaného úředníka v roce 1950 národní cenu. (26.12.2007)

S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není. (09.11.2014)