Přepadení v L.A.

V dobách kdy jméno Michaela Manna znalo jen pár odborníků a diváků seriálu "Miami Vice" natočil TV kriminálku, kterou o 6 let později dovedl k dokonalosti ve svém nejlepším filmu "Nelítostný souboj", kde proti sobě postavil Roberta De Nira a Al Pacina. Nemá cenu se zde rozepisovat o příběhu, jelikož počítám s tím, že "Nelítostný souboj" viděl každý (kdo ne, rychle dohnat) a zde není nic nového. Mann se zde víceméně jen rozehříval a zkoušel co dovede ale výsledek překvapivě nevypadá amatérsky a mezi ostatními TV filmy hodně vyčnívá. Oproti mladšímu bratříčkovi je jen méně velkolepý, což zajišťuje i o hodinu kratší stopáž a o něco hůře zahraný. Herecký ansábl je složený z neznámých herců (někdo možná pozná Rookera a jednoho z Baldwinů), kteří sice nehrají špatně ale srovnávat s De Nirem a Pacinem to opravdu nejde. Celkově se film tváří jako typický akčňák ze začátku 90. let, kdy si herci hráli na policajty a lupiče v rytmu podivné hudby. Jinak si jsou oba snímky dost podobné ať už stejnými dialogy, jmény i akčními sekvencemi. I tak jsem si ale říkal jak jsem rád za podobu jakou později Mann dal svému kriminálnímu eposu. (03.08.2009)

Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych Přepadení v L.A. zařadil mezi snímky, o jejichž existenci se příliš neví. Už tehdy (1989) se ale projevovalo, proč občas Michael Mann vypadá mezi jinými akčními režiséry jako architekt mezi zedníky. Atmosférický televizní projekt, kterým si připravil půdu pro o šest let mladšího brášku, ve kterém všechny nešvary doladil a z Nelítostného souboje udělal filmovou událost roku. Nevyhlášená válka losangeleské policie a bandy geniálních zlodějů začíná stejně jako v Nelítostném souboji přepadením pancéřovaného vozu a rovněž se tu prolínají životy dvou mužů. I tehdy si intelektuál Mann výtečně hrál s formou, s ohledem na rozpočet sázel na neokoukané tváře, z čehož nejznámější je bezesporu Michael Rooker (JFK, Cliffhanger)!! 70% (02.06.2009)

Přidávám se k těm, co se jim víc líbí tenhle originál než slavnější remake z roku 1995. Samozřejmě je na tom znát nízkej rozpočet a holt tady nehrajou hvězdy typu De Nira nebo Pacina, ale ono to vlastně vůbec ničemu nevadí. Příběh je dobrej, film svižně ubíhá, herci sice nejsou tak slavný, ale nemůžu říct, že by snad hráli špatně. A snad i díky tomu obsazení méně známejch xichtů je film takovej syrovější a uvěřitelnější. Poctivý 4 hvězdy. (24.07.2023)

Je na tom hodně znát, že je to pouze narychlo spíchnutý televizní film s nedokonalou vizuální stránkou a druhořadými herci (zejména naprosto nevýrazní hlavní představitelé to stahují dolů) a že ambice Michaela Manna s tímto námětem byly někde úplně jinde. O to větší má tento snímek přínos právě tím, že si na něm Mann mohl pocvičit, co ve scénáři bude a nebude fungovat, aby naplno svou vizi rozvinul a vybrousil o šest let později v remaku Nelítostný souboj. Přepadení v L.A. mu k tomu aspoň postavilo pevné základy. (16.03.2019)

Bar, terasa, postel. Čtyři a půl minuty, tři hudební motivy. Mann je opravdu geniální v tom, jak moc dokáže jednotlivé scény pozvednout skrze rytmiku a elipsy. Tu nahradí větu upřeným pohledem, tady zase trochu zpomalí a nakonec dialog podtrhne zvýrazněním barev hlasů. Jeho filmy bývají častokráte (a oprávněně) velebeny za dokumentární preciznost a využití hudby, ona je to ve výsledku ale spíše práce s postavami a uvěřitelná civilnost jednotlivých scén, jež jej bez výhrad činí zmíněným „architektem mezi zedníky“. (16.06.2021)