Edmond

Sympaticky podaná atmosféra doby z přelomu 19. století, která trvala do začátku 1. světové války, a která nadobro přervala naprosto všechno, včetně "evropanství". Michalikova komedie do té doby dobře zapadá, tedy do doby, která už je nadobro "dead and gone". Zajímavá je představa jejího přesazení do naší (autorovy) doby, bez dobových kostýmů a zakroucených knírů. Asi by to bylo nesnesitelné. A možná i nepochopitelné. (03.03.2024)

V Česku prakticky neznámý herec Alexis Michalik okusil, jak je pohodlná režisérská židle, a zrodila se příjemná, jiskřivá komedie, jakých filmová velmoc Francie v posledních dvou dekádách produkuje jako šafránu. Edmond není jen úsměvná hříčka o vzniku jedné z nejslavnějších her, tedy o Cyranovi z Bergeracu, je to především film o epoše Belle Epoque, tedy "krásných časech" třetí republiky rámované léty 1890 až 1914, kdy Francie prožívala dobu prosperity, respektu vojenské mocnosti a stala se světovým centrem umění a módy. Zrodilo se specifické francouzské umění žít a užívat si, které ve filmu rezonuje. Ve snímku se sice nepředvádí nejznámější hvězdy francouzské kinematografie, ale označit zúčastněné za druhou ligu by bylo nactiutrhačství. Pokud někdo přirovnává Edmonda k Zamilovanému Shakespearovi, tématická blízkost tady je, ale u něj jsem se přes opakované pokusy nedokázal nikdy dostat až na konec, zatímco Edmond se mi strefil do vkusu i do nálady. Celkový dojem: 80 %. (04.02.2021)

Edmond mě velice mile překvapil, nenašla jsem hluchá místa a to mi věřte - po 10 letech u filmu, to se nejde zbavit kritického oka. Co se herců týče, byl to herecký koncert. Krásný pohled na lokace, kostýmově velmi pestré, barevný nádech lokaci i exteriérů v průběhu celého filmu příjemný. Kostýmy historicky bohaté. Dialogy, situace, pohledy, to vše bylo skvěle načasované, mnohdy tomu napomohla i skvělá kamera. Záběry byly příjemné na pohled a sestříhané tak, aby nebylo nic dlouhé, anebo naopak krátké. Už dlouho jsem se u filmu tak nepobavila. (04.04.2019)

Jak byl napsán Cyrano, nejpoulárnější francouzská divadelní hra ever. Až na to, že vůbec! ____  Příběh o tom, jak neúspěšný autor divadelních her Edmond Rostand hledá v běžném životě kolem sebe inspiraci pro svůj masterpiece, je úplně vycucaný z prstu. A hrdě to přiznává. Dělá to s tak neodolatelným šarmem a takovou nápaditostí, že musí zahřát u srdce i ty, kteří jeho hru neznají (jsou vůbec takoví?). I přes tuhle přiznanou ztřeštěnost zasazuje do příběhu skutečné historické postavy a souvislosti, takže se přece jen něco reálného dozvíme. Osobně mi připadal motiv záměrně zaměněných autorů dopisů až příliš hladce odpuštěný – přece jen, šlo o stalkování, ne? A taky mi bylo líto Marie, protože ta si přes svou nadutost (nicméně dobře zdůvodněnou) zasloužila na premiéře hrát.____  Jinak ale film vítězí vtipem a nadsázkou a evidentní chutí, s jakou se na něm všichni podíleli. (02.01.2023)

Všichni, kteří mají rádi filmy a s nimi spojené příběhy, musí dobře znát Cyrana z Bergeracu. Jak ale vlastně takový příběh vznikl? O tom vypráví tento film.  Milý, nevtíravý, decentně vtipný, historicky přesný. Jen tak trošku nemastný, neslaný a zkrátka lehce nudný. Což je pro podobný námět docela škoda. Nejvíc to poznáte, když se Vám na scéně objeví kavárník Honoré, který je zde nejlépe napsanou postavou. (11.11.2023)