The Haunting

Exkluzivně jsem si tohle hororové, ehm, rodinné drama užil. Dialogy velice povedené, lekačky nejsou prvoplánové (a je jich málo) a vše je skvěle propletené - a to jak jednotlivé příběhy, tak i časové osy. Dlouho jsem si takhle neužil něco tajemného, z poslední doby snad pamatuji jen Dark či Twin Peaks (a vzpomněl jsem si na první sérii AHS). (09.01.2019)

Esence toho nejlepšího, co duchařský horor dokáže nabídnout. Výborný námět, zajímavé zpracování, místy filmařsky až dokonalé díly, kde ty nejzajímavější jsou zhruba uprostřed seriálu. No prostě lahůdka…opravdu dlouho se mě totiž nestalo, abych u seriálu seděl den, co den a hledal chvíle, kdy si budu moct pustit další díl. Jsem rád, že takový pocit pořád existuje. Haunting of Hill House mě o tom přesvědčil. (04.12.2018)

pěkná variace na klasické téma jamesovského psychologicko-duchařského příběhu, která se posledním dílem dosti nečekaně a k velkému zklamání odpálí vstříc demenci, s níž popře veškerý předchozí vývoj; každý, kdo tenhle seriál chválí bez toho, aby bral v úvahu závěr, se dopouští neodpustitelné nedůslednosti (12.01.2019)

Po druhé sérii má spokojenost poněkud upadla a poblíž se zrovna nevyskytoval Gerard Butler, aby ji zvedl, jak to dělá s jinými upadlostmi. S Domem Hillových se to mělo tak- ve chvílích, kdy se mě nesnažil ohororovat, přišli scénáristé s výborně napsaným dramatem o jedné dysfunkční rodině; v Sídle Bly mi dost často chybělo jak strašení tak i kvalitní drama. Přesto není má výsledná známka vůbec špatná, protože na první sérii odvedli filmaři sakra dobrou práci. Jen bych rád věděl, čím tvůrce tak strašně naštvala Victoria Pedretti, to jak se chovali k jí ztvárněným postavám, zavánělo až šikanou. (28.01.2021)

Letos vznikly nepochybně závažnější, aktuálnější nebo celistvější seriály než Haunting of Hill House, ale vyzdvihuju tuto hororovou desetidílnou sérii navzdory tomu, že si v posledním díle zkazí stylistickou čistotu a přehoupne se z nihilistického v optimistické dílo s lehkým nádechem kýče. Vše, co oněm posledním minutám předchází, je totiž mistrovská hra mezi psychologickým pohledem na skutečnost a esoterickým spiritualistickým viděním. ________________________ Horory získávají svou děsivou atmosféru tím, že vytvářejí zkratku od psychologického výkladu lidských strachů k něčemu nadpřirozenému. Zde to má být onen zdánlivě generický strašidelný dům, který zabije několik členů jedné rodiny a přitahuje ji do svých spárů ještě mnoho desítek let poté, co z něj uprchne. ___________________________ Několik časových rovin, propojených dohromady v šokující pointu, subjektivní pohledy jednotlivých členů rodiny, ustavičná disputace nad tím, jak vyložit ony zastřené vzpomínky, možnost srovnávat původní knižní předlohu Shirley Jacksonové z konce padesátých let, filmovou adaptaci z raných šedesátých let a nynější moderní verzi, v níž se ze skupiny výzkumníků stane rodina, jejíž osudy zpracoval jeden z nich v knize plné fikce. Tolik vrstev na sebe naklade málokterý seriál. ______________________ Hrůza zde pak už neplyne z oné zkratky, ale naopak z nejistoty ohledně mnohosti podnětů. Čemu můžeme věřit a co nás znepokojí, či uklidní víc? Že si problémy způsobujeme sami v okruhu nejbližších, nebo že opravdu existují místa, kde kolidují časoprostorové dimenze a tradiční racionalita? (30.12.2018)