Madam J

Kostýmy,účesy, příroda, interiéry, hudba, kamera - to vše bylo dokonalé. Francouzštinu zbožňuju, takže poslouchat ji necelé dvě hoďky mi vůbec nevadilo, je to nádherná řeč. Příběh a postavy mě však neutuchajíce nudily. Možná jsem jen nebyla v náladě na takové pomalé drama, jindy mám historické snímky moc ráda, ale tentorát zklamání. Jo a Alice Isaaz je naprosto nádherná v této roli. (13.02.2021)

Příjemně komponovaný děj plyne pomalu a rozvážně, přičemž hlavní pozornost vlastně není soustředěna na ústřední motiv emocionálně sebezničující pomsty, ale na pečlivé vykreslení pocitů jednotlivých postav skrze záplavu květnatých slov, jako by francouzština dovedla vyjádřit i nejhruší úrážku pouze pohlazením. Upozaděny jsou také motivy střetu náboženství a volnomyšlenkářství, jež měl Diderot jistě na mysli především. Z těchto důvodů je proto škoda poměrně rozvleklé stopáže a protahovaného závěru; kdyby byli tvůrci při střihu přísnější, snímek by nepochybně působil seřeněji a úderněji. (01.02.2021)

Netradičně vyprávěný příběh kdy člověk neví, jestli sedí v divadle, nebo čte klasický ruský román. Vizuálně dokonalé, herecké výkony naprosto důvěryhodné. Jen škoda, že člověk už brzy tuší, že tady něco nehraje.. Nehodlám šířit spoilery.. Ale přes to všechno jsem si rozuzlení vyloženě užíval.. Je to jiné, je to hezké, a taky trochu podlé, a tak je to dobře 👍 (09.09.2021)

Elegantne vyrozprávaný príbeh zrady v láske, nasledovanej rafinovane premyslenou ženskou pomstou a jej nejednoznačným vyústením. Napriek očakávaným predpokladom a následnému spoločenskému znemožneniu prelietavého zradcu - neverníka totiž fatálne dôsledky pomsty sa nedostavujú.. Predmet pomsty sa pre grófa stáva nečakaným vykúpením. Oku lahodiace úchvatné kostýmy, prestierania, maľby i bytové doplnky spolu s romantickými prírodnými scenériami okolia zámočkov i kráľovskej záhrady ponúkajú očiam šmakocinku, umocňujúcu hlavný dej. (13.11.2020)

Diderotův "Jacques le fataliste" Je tragedie + komedie = filosofie. A tuto skvěle zpracovanou historku komentuje autor už dopředu (v knize dozadu) slovy: "Je n’y vois que des trahisons moins communes ; et j’approuverais fort une loi qui condamnerait aux courtisanes celui qui aurait séduit et abandonné une honnête femme : l’homme commun aux femmes communes. - Nevidím v tom jen docela běžný podvod; a stál bych pevně za zákonem, který by odsoudil k prostituci toho, kdo svedl a opustil počestnou ženu: chlípník k chlípnicím". Souhlasím s rivahem***, že franština je tu hezká a možná i dokonalá, ne však jednoduchá. V románech Diderotovy a pozdější doby je takových a podobných historek spousta, říkalo se tomu intrikaření. Teď už se neitrikaří, protože je to duševně náročné, je to dlouhodobý proces a nyní na to není kdy. Je v tom ale jistá poezie, která se přímočerými řešeními vytrácí. (05.11.2020)