Aniara

Space opera pripominajici,ze jsme navzajen svazani.Take mi to pripomina soucasnou koronavirovou pandemickou karantenu.Neni to moc originalni,za to studene a krute sci-fi.Ma to fascinujici okamziky.Konec se nemusi zdat uspokojivy. Toto sci-fi drama založeno hlavně sociologicky. Tvůrci sledují, jak se společenské vazby na lodi postupně uvolňují a rozkládají, jak narůstá frustrace a pocit beznaděje a jak se lidé uchylují k čím dál zoufalejším útěchám. Pozorování obyvatel tvůrci je strohé až kruté. Je to taková metafora rozkládající se lidské civilizace, (17.05.2020)

První otázkou je, jestli je vůbec možné tenhle snímek považovat za scifi, protože vesmírné lety s lidskou posádkou na vzdálenější planety jsou již "reálným" plánem na několik málo dekád let. Máme již technologie na to, dosahovat jiných planet, ale přesto se zdá být vůbec tím nejpalčivějším problémem lidská psychika a definitivní odloučení člověka, při takovéto cestě, od planety. Jednosměrná jízdenka do vesmíru, byť třeba jen na Mars, může mít zdrcující dopad na psychiku člověka a právě tomuto "morálnímu dilematu a problému, je v poslední době věnována snad vůbec ta největší pozornost a nosným tématem celého filmu. Aniara je na motivy knihy, která vznikla před více než padesáti lety. V samotném snímku pak vidíme postupně rozpadající se stavební kameny společnosti, která ztratila naději a vizi v budoucnost, ve které se sem tam zmítá alespoň pokus o falešnou naději za cílem nalezení smyslu života. Film je skutečně silným psychologickým dramatem, který vedle zmíněného, lehce nadnáší i téma, kam nás technologie mohou dotlačit, ba dokonce bych se to nebál interpretovat i jako varováním před "přetechnologizací" lidstva. Nejblíže má snímek svou bezvýchodnou a skličující atmosférou ke snímku "The Divide", ve kterém postavy příběhu také čelí bezvýchodné situaci. Nazvat tento snímek průměrným, může skutečně jen negramot. Je to úžasné dílo. (26.10.2019)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)

Ohromne sklamanie: namiesto scifi-cka s presunmi casu, som sa dobru hodinu trapil s udepkovanou lezbou. Vsetko je tu hodne hnusne: herci, herecky (vyzite, psychopaticke a navyse skarede), este aj ten debilny akoze virtualno-realny poondiaty computer ma depresie, a tak ludom namiesto krasnych vizii do hlavy tlaci sracky. A pribeh? Kdeze action, kdeze scifi, kdeze vesmir ci drama! Keby neukazali obcas ten akoze-vesmir a tu akoze-raketu, tak je to proste o depresivnej lezbe, co sa pravidelne venuje skumaniu prdele kolegyne kozmonautky. Preco jej dalsia kolegyna vypada a hovori jak kibel hnoja, zostava zahadou, ale do celeho psycho-kaleidoskopu to pasuje celkom perfektne - hned nas zavali svojimi depresiami z rozvodu a zivotnou apatiou. Reziser aj scenarista museli byt hodne zhleni, ked totok vrasnili. Vocpat do rakety rozvedenu bednu hnoja a depresivnu lezbu, to je fakt ODPAD! (08.06.2019)

Milionkrát omletý námět, ale zpracovaný velmi silným, tísnivým způsobem. Ale když pominu silnou atmosféru, není to žádná hitparáda. Necelé dvě hodiny filmu jsou takřka nekonečné a v podstatě jsem pořád čekal, kdy se začne něco dít. Jen tak abyste věděli...nedočkal jsem se. Přesto to nepovažuju za ztrátu času. (02.09.2019)