Nadosmrti spolu

Když jsem si telefonoval s uživatelem Claudel a v rámci našeho filmového pokecu mě upozorňoval na tento kousek na HBO GO, tak mě během hovoru nedošlo, že jsem Antonio Tubléna dokonce videl osobně na jednom fesťáku. Takže, protože teď máme s Claudelem mírové období a nejsme v nějaké zásadní filmové rozepři, nakonec jsem se na film vyhrl a rozhodně nelituji. Je to multižánrovka jak prdel, opravu to co vypadá ze začátku jako dusná vztahovka se po chvíli mění v černohumornou komediii atd, atd až to končí u nádherného vlastně jednoho z nejsilnějšího romantického zakončení co jsem kdy viděl, opravdu tomuhle se říká láska, no trošku extremní, ale láska. Antonio Tublén ani na po druhé nezklamal a vysekl hodně originální kousek. (30.01.2021)

Filmu ubližuje zmatení žánrů - ze začátku zombie, ale nikoliv horor, jen coby pozadí, kontext, poté psychologické drama o sociálních rolích a maskách, nakonec romantická slaďarna...pak konečně náznak hororu...ale opravdu jen náznak...a nakonec ještě větší romantickej cukrkandl...skoro jak ze Svítání... Tohle se fakt nepovedlo...v zombie subžánru by přece jen měli účinkovat i nějací zombíci...a nejenom za vstupními dveřmi ve filmu, v němž kamera neopustí byt... (12.02.2020)

"Vědomí odchází, nicota přichází..." POZOR, tohle není HOROR, ani zombárna. V zabedněném bytě s Karen a Johnem neztrácejte čas, pokud jste sami zabednění (viz Radek99), zbytečně vám pak při plivání na film vyschne patro. A prý že se v tom střídají "nesourodé" žánry. Ale to v životě přece taky! Romantika začínajícího vztahu, černý humor sousedských vztahů v činžáku, drama ubíjejícího, již roky trvajícího nenaplněného manželství i tragedie zemřelého dítěte. To poslední je strašné, mnohem horší než jakákoli možná apokalypsa za dveřmi bytu. O tom film ve skutečnosti je, milé děti, žádný "zombie subžánr". Drama jak řemen, uprostřed sobecké, cynické a černohumorné, v závěru pak překlopené do naprosto morbidní romanťárny, zdánlivě bezútěšné, ale ve své podstatě hluboce lidské. Mít někoho, s kým budu až do smrti... Manželé coby dvě "zombie", s již mrtvým mozkem (viz starobní strašák největší, alzheimer), připoutaní řetězy a jejich ruce svázané lepicí páskou, aby se nepustili ani pak, když jejich vědomí odejde do temnoty... A do toho Mozart, tyhle skladby. Neskutečný zážitek a husí kůže jak struhadlo. Kolik hvězd? Celý vesmír. (25.02.2023)

Romantický, nikoliv sentimentální, snímek o mladém páru, který se dostal na životní křižovatku. Okolnosti pak způsobily, že se vydali správným směrem, avšak to ještě neznamená, že budou mít štěstí. Život v izolaci plyne zdánlivě poklidně, jen čas od času jej naruší nějaký vetřelec, pak se vše opět vrátí do zajetých kolejí. Karen a John si uvědomují, že budou muset jít dál... Místy hořký humor, občas lehce peprný, místy zběsilejší akce, kdy, jak už to bývá, je třeba se vypořádat s větším nebezpečím, než jsou nakažení. Ač snímek vypadá, že není hororem, tak ve skutečnosti jím je, protože to, co hlavní postavy prožijí, se jinak nazvat nedá. A k původním třem hvězdám dávám jednu za konec, který jsem tušil, nebo si ho možná přál, páč byl nejlepším možným řešením. Výborná hudba ve spojení se záběry na město vytváří mrazivou atmosféru....ale připouštím, že film by mohl být i o něco kratší. (15.02.2023)

Poslední útočiště lásky rodící se ve stínu hrozivé apokalypsy. Nikdy bych si nepomyslela, že mě u zombie žánru zasáhne taková vlna emocí (prostě romanťárna jak sviňa). Nadosmrti spolu je film velmi lidský a ještě víc dojemný. Antonio Tublén tedy umí zahrát na citovou strunu a to vše pod taktovkou maestra Mozarta. (08.02.2023)