Where to Invade Next

Michael Moore mě zase jednou úspěšně dostal tím, jak se skvěle diví některým skutečnostem, které se nám zdají naprosto normální. Anebo minimálně v jiných zemích jsou celkem normální. I my můžeme koukat, co někde mají jako standard. Je hezké, jak Moore nekritizuje přímo, ale stejně je ta jeho kritika více než patrná. (17.10.2016)

Geniální satira! Tady nejde o žádnou levičáckou propagandu, tady jde o to, že sociální systém v USA je naprostý vtip v kontrastu s tím, že je zasazen do nejvyspělejší země světa a ne někam do Zimbabwe. Nedostupná zdravotní péče, nulově placená mateřská dovolená (včetně samotného porodu), nedostupné vzdělání pro všechny, masivní zadlužování mladých lidí, kteří chtějí vystudovat a vyrábění z nich otroky systému ještě před dosažením plnoletosti, deset let vězení za dva jointy v kapse (pokud jste negr), nejvíc vězněných lidí na světě, kteří se z 80 % do vězení po krátké době stejně vracejí, protože ve vězeňském systému se pouze více zkazí, nikdy nenapraví... Zatraceně, vždyť to v tom dokumentu Moore všechno vyjmenoval a zkritizoval, tak proč to po něm opakovat. Je úplně jedno, jestli si hrajete na levičáka, pravičáka, rovňáka nebo anarchistu. Jisté věci zkrátka jsou špatné za každé situace a v každé zaslepené ideologii. Moore netvrdí, že všechny navštívené státy jsou lepší než USA, netvrdí, že z nich musí USA převzít úplně všechno, že jsou to ráje dokonalosti bez jediné chyby. Ne, tzv. si "ukradne" jen ty nejlepší nápady, protože jsou zkrátka účinné, dobré a v konkrétní problematice fungují, minimálně lépe než v USA. Neznamená to, že špatné věci na daných státech chce ignorovat (sám tvrdí, že špatné věci v jejich systému ho nezajímají, ačkoliv je mají, protože nemá důvod se jimi inspirovat a chtít je aplikovat doma), nehodnotí kvalitu daných zemí jako my hodnotíme jeho film tady, chce jen ukázat domácímu publiku, že když jim establishment tvrdí, že něco nejde, jsou to kecy, protože jinde to funguje bez problémů, akorát si o to někdo musel nahlas říct. Manipulace divákem je tedy minimální a spočívá pouze v nadneseně satiře, která má především pobavit. Co totiž může být pravdivější než data, fakta a názorné ukázky, což v tomto dokumentu opět nechybí. Moore svůj pohled podpořil argumenty, jeho zarytým odpůrcům radím to samé, žvásty o tlustém a levičáckém manipulátorovi jsou už po těch letech spíše křeč, ne něco relevantního. 90 % (15.01.2017)

Michael Moore změnil image a místo tlustého dědka teď vypadá jako tlustá bába, ale jinak se toho moc nezměnilo. Naštěstí je to mnohem zábavnější než "O kapitalismu s láskou", protože se zabývá nám mnohem bližšími evropskými zeměmi a všemi těmi sociálními vymoženostmi, které tu máme a v USA nemají, jako např. dlouhou dovolenou, zdravá jídla ve školních jídelnách, rovné příležitosti pro ženy, fešácké kriminály a vzdělání zdarma. Pro Evropany je to asi zábava, protože Moore to tu líčí jako ráj na zemi. Jak film působí na Američany by mě zajímalo. (28.04.2016)

Cause we have problems that no army solve... Zaměstnanci cestovních kanceláří vědí, že kouzlo zahraničních cest spočívá na skutečnosti, a nechytejte mě prosím za číslo ani za slovo, z 10ti procent; zbytek je iluze. Zatímco v cestovních kancelářích o tom pomlčí, Michael Moore, dokumentarista s pověstí manipulátora na jedné straně, filmaře s názorem na druhé, se k filosofii filmu explicitně hlásí: I am supposed to pick up the flowers, not the weed. Jeho turné po zemích, kde se nejspíš najde leccos, co nefunguje tak dobře jako ve Spojených státech (třeba dovednost příslušníků pořádkových sil cílit do černého :-)) může otevřít oči zalepené mizerným vzdělávacím systémem a mediální vymývárnou nejen Emeričanům, ale i nejednomu středoevropanovi. Alespoň já věděl o finském vzdělávacím systému hovnajs a nyní mám alespoň důvod si ověřit, v čem všem mi Moore lhal. Zábavné nejen v okamžicích, kdy se Italové diví, že všude ve světě nemají zaměstnanci 6 týdnů dovolené, které lze převádět z roku na rok. (29.05.2017)

Další dokument od Michaela Moora, který se nebojí poukázat na nedostatky amerického systému. Tedy respektive na její zanikající ,,unikátnost", kterou se USA, kdysi docela oprávněně oháněla. Film tak vypráví i o jednotě, o systémech, ze kterých si Michael bere vždy po kouskách a snaží se opět vytvořit ten úspěšný stát. Celkově pak snímek působí jako pokus o namíchání geografického koktejlu. (07.04.2017)