Legenda jménem T-34

Bohatýrské bukkake heroismu, patosu a obžersky inscenované tankové akce. Juvenilní válečná fantazie se propojila s fetišistickou adorací T-34 a dala vzniknout jednomu z nejpompéznějších a zábavně nejzhůvěřilejších filmů všech dob. Formálně je to jako Michael Bay s kapačkou vodky nastřelenou rovnou do srdce a koncepčně jak to nejklukovštější od Davida A. Priora. Zatímco americká filmová propaganda vždy cílila na srdce, zakládala si na emocích i příběhu a díky tomu vábila a obluzovala, Rusové válcují a dobývají diváky hysterií a ohlušujícím spektáklem. Jestliže ale klasiky typu "Pád Berlína" představují palici, která lidem v pomalém manuálním tempu do hlavy vtlouká kýžené ideály a hodnoty, pak "Legenda jménem T-34" je přetaktovanou sbíječkou s nitro pohonem (není náhodou, že Sidorov předtím točil boxerské bijáky). Kam se hrabou největší americké blockbustery, takhle rozmašírovanou hlavu jsem neměl snad od prvního dětského zhlédnutí "Komanda". Doufám, že brzy vznikne sequel a crossover "T-34 vs. Godzilla vs. Kong". (03.04.2021)

Po filmoch Biely Tiger a Tanki ďaľší odpad ruskej kinematografie na tému tanky. Natočil to druhotriedny režisér, plná paleta neuveriteľných nezmyslov (detto Beast of War), Nemci neschopní blbci a na záver limonáda hrdinov. Jediný ktorý tam vyzeral ako tankista je vodič a rajčáky skutočne musel niekety držať aj strelec (aj uT-55). Možno pre niekoho kto ešte tank naživo ani nevidel a už vôbec v ňom nesedel a nejazdil. Zatiaľ u mňa vedie Fury s 3*. A ako bojovali Nemci ? Bitka o Charkov 1943 - 1. divízia SS Leibstandarte Adolf Hitler, tankové eso Michael Wittmann, ktorý v spolupráci so svojou posádkou s Tigrom v priebehu bitky zničil niekoľko desiatok sovietskych tankov a protitankových kanónov. Niet o čom. Michael Wittman: https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Wittmann A pozn: Určite nemám Rusofóbne sklony, pokiaľ má niekto záujem vidieť dobré akcie skutočných tankov doporučujem Čistilište https://www.csfd.cz/film/232433-cistilisce/prehled/ (12.02.2019)

Úvodní bitva je výborná a napínavá akce, dále pak stojí za vyzdvihnutí scéna z vojenského cvičiště. Vše kolem je bohužel předimenzovaný scenáristický blábol. Jako by se Rusové snažili svou tradici strohého, avšak efektního vyprávění válečných snímků přizpůsobovat americkým móresům... Film má bohužel sestupnou tendenci a občas působí nechtěně (doufám) komicky. (02.03.2019)

,,CO KDYŽ PŘEŽIJEME?“ … „TAK PŮJDEME DO DALŠÍ BITVY.…“ /// Podporučík Ivuškin… na toho sovětská armáda čekala jak na Stalina. A díky němu náckové, stojící před Moskvou, zažijou pár krušnejch chvilek… Mám trochu problém s tím jejich CGI dělaným na efekt. Taky choreo bojový jednotky nepůsobí v úvodní válečný scéně nějak famózně. A přitom je to celkem napínavej souboj. Tanků. Čekal jsem, že se film ponese v podobným duchu (a soudruh Ivuškin (s tankem) zlikviduje nezvanou fašistickou armádu), ale vona přišla překvapivá (a zajímavá) změna. A začal se chystat nerovnej souboj… hezky to ubíhá a baví a jsem zvědavej, co všechno (za píčoviny) ještě vymyslej. Vono to je trochu (možná i víc) přitažený za uši, ale na to sere pes. Válka je udělaná dobře a pozdějc odpustím i to jejich CGI, se kterým to je jako s ruskejma digitálkama – funkci plní, ale dívat se na ně nedá. Válka, válka… nejde ani tak o bitvy, jako o souboje. Ano, těch tanků. Je to odlehčený – teda aspoň doufám, že to tak zamýšleli. Takže to tak beru a celkem se u toho bavím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vzpomínám, jak jsme tenkrát vojenskou kuchyní odrazili útok tanku. 2.) Často si představuju, jak se ruskej tank prohání Hitlerovým Německem. 3.) S tankem jsem baletil Labutí jezero. 4.) Thx za titule „jahrja“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (07.02.2019)

Za kouřovou clonou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je v tanku načálnik. Nejprve vodka zažbluňká, potom diesel zakuňká, pod pásem hrkne, posádka krkne, a teprve pak se v průlezu objeví Rusosníček.... Chvíli po vstupu páteřních vojsk evropské části dnešního NATO, kdesi ve Zmrzlé Prdeli, zahřívané jen krví dezorientovaných rudoarmějců, šlo z úzkých do ještě tenčích. Bylo třeba krýt ústup rodících matek, jednonohých batolat a štábních důstojníků s hemeroidickými výhřezy. Naštěstí dorazil poručík Ivuškin, malaďéc, který z pozůstatku vojclů sestavil posádku, co by si zástupce stroje Rudý namazala na komisárek. I se Šarikem. Po kratším motivačním proslovu vidí všichni ti, co ještě nebyli demobilizování do hrobu, že Ivuškin je lahodný na duchu i po těle, vznikl zkřížením Timura s Pavlíkem Morozovů, v každém očku mu jasná hvězda svítí a aby byl plně užitečný, v prdeli permanentně ohřívá láhev s mlékem pro případného okoldoucího podvyživeného kojence. Jsou tedy strženi jeho nadšením a s písní na rtech kráčí zdechnout v pancéřované rakvi. Samotné bojové lapálie pak jsou velice zdařile natočeny a míjející se granáty si ve zpomalených záběrech třesou ručičkami, přejíc si orgastické odbachnutí. Triková stránka filmu všeobecně stojí za zhlédnutí. I onen úvod, co jsem tak obšírně a pravdivě popsal, samozřejmě. Samozřejmě, že pravdivě! Později se však děj poněkud vymyká z reality a od okamžiku, kdy (spoiler) je muklům předán pohyblivý cíl i s municí, vykloubí se úplně. Pak už si prostě ruský člověk popustil uzdičku, leckdy i fantazii, a jede si scífko jako vyšité. Ovšem stále ještě efektně natočené. No nic, to už si dokoukejte sami, jen bych ještě rád upozornil na roli Irči Strašnobaumky. V Priťaženje (za vlasy) se snažila rozcabit ufonovi, zde se na první pohled zamokřila z olysalého, seřezaného, omrzlého, zavšiveného, podvyživeného, roky nemytého a zjevně retardovaného vězně. Komu dá příště? Návrhy posílejte na ministerstvo kultury Ruské federace: http://www.mkmk.ru, případně Nejedlému. On jim to vyřídí. (26.03.2019)