The Boy

Příjemná podívaná. The Boy je na horor až moc hezky natočený ( Kdo by jen řekl, že režisér Devil Inside natočí tak vizuální lahůdku), interiéry zámku zkrátka paráda. Samotná panenka dodává správný mysteriózní nádech a pocit znepokojení, na Lauren Cohan se kouká sakramentsky skvěle a byť se atmosféra buduje pomalu,tak v závěru na nás režisér vychrlí slušný refrešující zvrat, který celkový dojem výrazně vylepšil. Z prozatimní letošní hororové chudoby, tohle definitivně patří k tomu lepšímu. 75% (11.04.2016)

Sračkovitý režisér Vilém Zvon se konečně naučil aspoň trochu točit, satanžel se však jeho scénárista vydal nepokrytě čorkařit na brakoviště. A tak tři čtvrtiny filmu sledujeme úmornou uspávačku alá „Anabel“ o trapném až unylém přemísťování břichomluvecké Barbíny po viktoriánském baráku, schopnou vyděsit leda tak labilního loutkoherce s nevyhraněnou sexuální orientací. Na posledních patnáct minut pak z „Hrůzné minulosti“ vyleze „Míša Majers“, aby celou tu kalvárii, plnou otlačených hemoroidů a znuděných oleženin, skvostně ukončil úplně jako … Tady musím toho pissálka pochválit za originalitu! Tak suchý a debilní závěr by nesplácal snad ani několikanásobný absolvent Akademie retardované hororové scenáristiky pro vegetativní pacienty. Etalonem nesporné kvality budiž „příjemně překvapený“ mozkoun Livingdead! A tak jediným pozitivem zůstává ta více než žvýkatelná roštěnka v hlavní roli, která sice dělá, co může, ale na druhou hvězdu by musela minimálně ukázat páreček kulantních mečivek nebo vkusnou díru v sýru. (10.04.2016)

Bez napětí, bez atmosféry. Ani ten některými ceněný zvrat mne nějak nechytil, protože jsem viděl obdobný horor tak tři roky zpět, který má podobný "zvrat". Nuda k uzoufání a závěrečný střet je tak bezduše natočený, až si člověk nudou hryže nehty. Ani panenka nepůsobí nějak tajuplně, to ta v The Game mne vyděsila víc, a herečka sice nehraje úplné trdlo, ale že bych z ní byl nějak na větvi, to ne. A mimochodem, zkuste si závěrečný twist zpětně promítnout na celý příběh, abyste zjistili, jak nelogické to po celý čas bylo. Vynoří se víc otázek, než odpovědí. (26.08.2016)

Brahms Under the Stairs. Lekačky, které by diváky Televizního klubu neslyšících nechaly netknuté, dám protentokrát stranou, na nich budování atmosféry Bellovy decentně staromilské duchařiny nestojí. Spíše na pozvolném vkrádání se nejistoty, které funguje bez jediné kapky krve či násilného momentu a vy si říkáte, že na tom chlapci, co v souladu se svým jménem přerušuje cizí soulože hlasitě puštěnými Uherskými tanci, něco bude. Obvykle si u pointy hororů přeji vítězství racionality nad spiritualitou a nadpřirozenem, tady však přišla čestná výjimka. Podle náznaků se sice nedala moc předpokládat, ale přesto jsem v koutku duše doufal, že Chuckie bude moci jezdit za kámošem na prázdniny do staré dobré Anglie.. (13.04.2016)

Prima, prima, prima. I horor s panenkou se dá ještě natočit zajímavě a člověk je příjemně napnutý. Starej dobrej ponurej anglickej barák kdesi v prdelově, málo okoukaná Lauren Cohan je sympatická a Rupert Evans jí zdatně sekunduje. Příběh několikrát překvapí v pozitivním slova smyslu, a to je minimálně za jednu hvězdu. V porovnání s Lesem sebevrahů tohle vyhrává na plné čáře. (03.09.2016)