Stín létajícího ptáčka

Tak jsem si dal dalšího Balíka navnaděn jeho předchozími filmy ... Bohužel tady i přes vážnost tématu mi to nesedlo. Základní problém byl v tom, že jsem nikomu z ústřední trojice nevěřil tu ztrátu. Všichni se chovali jako by jim umřel kanárek. U Haničince bych to jeho chování snad i bral, přeci jen chlapi smutek projevují různě, ale obě dámy byly celkem v klidu. Nechápu proč Kaisera musel předabovat Preiss. Co mi už ve filmu vůbec nesedlo byla ta ideová linka. Prachař byl přesvědčeným kovaným soudruhem a přiznávám, že v těchto rolích navzdory jeho jinak skvělému herectví z něj jde strach. Haničinec si taky zahrál ve filmu starého poctivého soudruha kádrujícícho dívku co chodila s jeho klukem a scénář by se bez toho klidně obešel. Mohlo to být jen psychologické drama o tom jak rodiče přijdou o dospělého syna. Doba si ale asi žádala své... Dávám tedy za dvě piva na podnose... * * (22.09.2021)

Tedy ten úvod ten tedy byl. Nejprve kravál z aut, pak němý film. Dvacítka dolů. Posléze se odehrává film bez děje. Docela hezká holka se nechá ostříhat nakrátko, ergo vypadá jak… ech, hanba napsat a trdluje a blbne. Ze snímku jsem měl asi pochopit, jak jim Jana nahrazuje mrtvého syna, čemuž může uvěřit jen hodně slaboduchý jedinec. Já osobně bych ji hnal svinským krokem. To, že do psychodramatu autor vrazil komunistické žvásty, no, budiž, každý se musel něčím živit. Ale ten plytký a statický děj, to už je na hraně. Pro mne hodně podprůměrný a silně nudný film. Plus za zápletku a víc ani ň. (28.03.2017)

Zajímavý námět byl rozmělněn poněkud zkratkovitou vykonstruovaností a z toho vyplývající povrchností a nepřesvědčivostí. Trošku to napravil jen závěr "do ztracena". Ideologická příměs byla puncem doby vzniku filmu, ale nebyla naštěstí pro film nijak podstatná a určující. Ostatně v řadě dnešních snímků je to obdobné, jen s opačným znaménkem. Motivace zalíbit se těm u moci nebo penězovodů je zkrátka všudypřítomná v každé době a jen málokdo se jí dokáže nebo dokonce chce vyhnout, alespoň v malých českých poměrech. (16.01.2023)

Filmové ponaučení: 1. Když chcete v divácích navodit pocit smutku, švenkujte bezcílně po poli. Čím dýl tím líp. A nebojte se to použít opakovaně, to se neomrzí. 2. Když se chcete omluvit papalášovi, že jste na něj byla včera hrubá, vtrhněte na poradu, kterou vede, a přede všemi se do něj pořádně po francouzsku zakousněte. 3. I tajemník strany si může nabrnknout o 25 let mladší ženskou. Teda ne že by nemohl i dřív, ale v roce 1977 už se to mohlo ukazovat v kině. Pokrok nezastavíš. (07.01.2022)

Už je to nějakou dobu, ale pořád si pamatuju, jak to bylo zdlouhavý. Skoro jako Milenci v roce jedna, jen ještě nudnější a utíkající do prázdnoty. Tý psychologie tam moc nebylo, natož nějakýho dramatu. Což asi není celkem překvapení, protože sředobod zápletky nebyl celkem nikam rozvinut a přišlo mi, že se to vlastně plácá pořád na jednom místě, nic dalšího oproti první půl hodině z toho vlastně nevylezlo. Kromě některých mě nerozluštitelných motivací postav a toho nevyhnutelného. Podle mě se naprosto nepodařilo ani budování dramatu ani vyznění, dokonce mi návaznost některých scén připadala až náhodná a jako pěst na oko. Docela mě bavily herecký výkony, ale nikoliv postavy. A Eva Sitteová má hezkej zadek. Celkově to ale za moc nestálo. Dokonce to bylo tak slabý, že by i propagandu jeden pohledal. (12.04.2018)