Stín létajícího ptáčka

Filmové ponaučení: 1. Když chcete v divácích navodit pocit smutku, švenkujte bezcílně po poli. Čím dýl tím líp. A nebojte se to použít opakovaně, to se neomrzí. 2. Když se chcete omluvit papalášovi, že jste na něj byla včera hrubá, vtrhněte na poradu, kterou vede, a přede všemi se do něj pořádně po francouzsku zakousněte. 3. I tajemník strany si může nabrnknout o 25 let mladší ženskou. Teda ne že by nemohl i dřív, ale v roce 1977 už se to mohlo ukazovat v kině. Pokrok nezastavíš. (07.01.2022)

Typický Balíkův průměr, který se svojí nedůvěryhodnou psychologií postav shodil do podprůměru. Přitom to má slibný náběh na solidní psychologické drama s možnými přesahy k thrilleru, ale snímek se vydá jinou cestou. Nemám problém s tím, že je umírněný (to se ostatně dá v normalizační kinematografii čekat, zvlášť od stranou ceněného tvůrce), ale hlavně s tím, kam posouvá ústřední konflikt. Manželé při silniční nehodě ztratí jediného syna, ale nehodu přežije jeho přítelkyně, o které jim nikdy neřekl. Jelikož sama nemá rodinu, tak ji nechají na čas u sebe. Vše se ale vyvíjí tak, že jí vše bez problémů věří (po delší dobu) a ačkoli je "rebelka", cítí jakousi povinnost ji napravit. To všechno by tam mohlo klidně být, kdyby to tam zapadalo. Jenže Balík tímhle tématem vyloženě vytlačil mrtvého syna a ačkoli o něm sem tam padne slovo, působí to dojmem, jako by se s tím rodiče dost rychle vyrovnali a vlastně to pro ně až takový problém nebyl. Natočené je to zručně, herecky je to taky dobré a určitou atmosféru to vyvolat umí, ale nedokázal jsem představenému věřit a na vině je hlavně nedotažený scénář, který neumí podat určité situace. Přitom psychologické to je, ale podivně špatným směrem. Navíc je to vychcaně skrytá agitka, což by mi bylo jedno, kdyby to fungovalo i bez tohoto čtení. Takhle je tato interpretace jediná, která s viděným dává smysl. Lepší 2* (27.02.2024)

Tedy ten úvod ten tedy byl. Nejprve kravál z aut, pak němý film. Dvacítka dolů. Posléze se odehrává film bez děje. Docela hezká holka se nechá ostříhat nakrátko, ergo vypadá jak… ech, hanba napsat a trdluje a blbne. Ze snímku jsem měl asi pochopit, jak jim Jana nahrazuje mrtvého syna, čemuž může uvěřit jen hodně slaboduchý jedinec. Já osobně bych ji hnal svinským krokem. To, že do psychodramatu autor vrazil komunistické žvásty, no, budiž, každý se musel něčím živit. Ale ten plytký a statický děj, to už je na hraně. Pro mne hodně podprůměrný a silně nudný film. Plus za zápletku a víc ani ň. (28.03.2017)

Průměrné psychologické drama, kdy rodiče přijdou o jediného syna, když se jim zabije na motorce. Jeho zdánlivá přítelkyně zůstává na jejich popud u nich a najde si práci. Jenže nedůvěřivý otec si stojí za svým, že jim dívka něco zamlčuje. Postupem času ale k sobě najdou cestu a dívka se přizná... 50% (01.03.2016)

Zajímavý námět byl rozmělněn poněkud zkratkovitou vykonstruovaností a z toho vyplývající povrchností a nepřesvědčivostí. Trošku to napravil jen závěr "do ztracena". Ideologická příměs byla puncem doby vzniku filmu, ale nebyla naštěstí pro film nijak podstatná a určující. Ostatně v řadě dnešních snímků je to obdobné, jen s opačným znaménkem. Motivace zalíbit se těm u moci nebo penězovodů je zkrátka všudypřítomná v každé době a jen málokdo se jí dokáže nebo dokonce chce vyhnout, alespoň v malých českých poměrech. (16.01.2023)