La Belle Époque
Zažiť to znovu
La Belle Epoque
La Belle Epoque
La Belle Epoque
Režie:
Nicolas BedosScénář:
Nicolas BedosKamera:
Nicolas BolducHrají:
Daniel Auteuil, Guillaume Canet, Doria Tillier, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Denis Podalydès, Michaël Cohen, Bertrand Poncet, Bruno Raffaelli (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jakou dobu byste chtěli zažít, kdybyste měli tu možnost? Před tuto otázku je postaven Victor, když od svého syna dostane dárkový poukaz agentury Time Travelers. Ta s pomocí filmových kulis a herců dokáže zinscenovat jakoukoli epochu a zprostředkovat svým klientům setkání se slavnými osobnostmi dějin dle jejich přání. Zatímco jiní zákazníci se chtějí podívat na dvůr Ludvíka XVI. či povečeřet s Hitlerem, Victor touží vrátit se do nespoutaných sedmdesátých let a ještě jednou prožít první rande se svou ženou – dobu, kdy v něm dokázala vidět víc než jen nudného páprdu v pruhovaném pyžamu. Chytrá a zábavná love story vypráví o tom, co by se mohlo stát, kdybychom si mohli zopakovat ty nejkrásnější okamžiky. Je to potřeba k tomu, abychom se znovu zamilovali? (Aerofilms)
(více)Videa (7)
Recenze (126)
Smiala som sa, zamilovala a dokonca sa mi aj slzička do oka vtlačila. Daniel Auteuil je vo svojej úlohe dokonalý a neskutočne sympatický, Guillaume Canet roztomilý a dámy krásne. A ako tak o tom píšem, uvažujem o piatich hviezdach. Možno jednu prihodím, keď La Belle Époque Zažijem znovu Tenkrát podruhé. ()
Moje hodnocení je čistě subjektivní, pocitové, melancholicko-nostalgické.. Hlavní postavě rozumím asi víc, než se mně samotné líbí, k tomu tedy já též vlastním flanelové pyžamko, tss.. Stárnoucí pár Daniel Auteuil a Fanny Ardantová naprosto dokonalý a ten druhý mladší pár za nimi nezaostává, zdatně jim sekunduje, Guillaume Canet a Doria Tillierová velmi dobří.. Pro mě osobně nevýslovně krásná záležitost.. ()
Zajímavý předpoklad, že by člověka strhla inscenace vlastních vzpomínek. Osobně se tomu zdráhám uvěřit, proto, ale jen proto, hvězda dolů. Na druhou stranu jsem asi dopadl jako Victor, který se nechal pohltit (svým vlastním) příběhem. Prostě jsem si na toho červíka nevěřícnosti zvyknul a vytěsnil ho. Hodně tomu tedy napomohly dámy Fanny Ardant a Doria Tillier, ta druhá tedy i nepatrně víc, nádherná, talentovaná, nebezpečná. Na druhou stranu postupné prozření Marianne mělo rozhodně větší tah na branku než divoká vášeň Margot, to zcela bez pochyb. Při scéně se snoby mi okamžitě naskočila podobná z Lelouchova Šťastného nového roku a vzhledem k nenápadné zmínce o mistru Lelouchovi je vzor pana Bedose pak víc než jasný. Na Auteuila pak byla radost pohledět a už se těším, až se za pár let oholím, vezmu si džízku, bohužel tedy i paruku, lehce natrhlý džíny a vyrazím do ulic o čtyřicet let mladší.. ()
Nápad vysloveně hezký a vidět Daniela Auteuila v nějaké milé roli se určitě nikdy nezevšední. Jen jsem pro samotný nápad nedokázal pochopit, co se hlavní postavě honí v hlavě. Melancholicky se vrací do nejhezčí doby jeho života a trošku sentimentálně se v ní utápí, aby nakonec vyřešil svůj život v přítomnosti. Ten závěr je logický a nic jiného bych nečekal. Jen ten děj se odvíjel tak nějak prazvláštně, že mi ho nebylo ani líto a ani ve mně nevyvolával nějaké hlubší emoce. Přitom ten závěr si o to vysloveně koledoval. ()
Lˈamour. Cœur. Esprit. V Bedosově Hledání ztraceného času je vše na pravém místě. Scéna, kdy Marianne vyhazuje Victora z domu, je ve svém břitkém cynismu a přijímání údělu naprosto dokonalá. Variace Fincherovy Hry pro ty, co mají rádi nostalgii, ale zároveň ví, že nejdůležitější je TEĎ, protože na počátku všeho je akce.. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (4)
- Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2019 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Natáčení probíhalo od 25. září do 28. listopadu 2018 v Île-de-France, zejména v Asnières-sur-Seine (Hauts-de-Seine), ve čtvrti La Défense a v Paříži. Interiérové scény vznikaly v kinematografických studiích v Saint-Ouen (Seine-Saint-Denis). (bianci)
- Hrdina filmu Victor (Daniel Auteuil) se ocitne zpět v roce 1974. Když se spolu se svou budoucí ženou (Doria Tillier) v roce 1974 ocitnou na hippie večírku a ona tančí na stole, zazní skladba od dua Baccara „Yes sir, I can boogie“. Tato skladba byla však nahraná až v roce 1976, a na desce vyšla dokonce až v roce 1977. (bubun)
Reklama