Tenet

Toužebná chvíle konečně nadešla, na rozdíl od jiných naštěstí jen o měsíc později. V podstatě první letošní pořádný blockbuster, který má redefinovat význam tohoto slova a nahnat lidi opět do kin, které téměř zdevastovala korona. Zda se to Nolanovi podaří se dozvíme za pár týdnů a jestli už něco vím teď po zhlédnutí je fakt, že si Tenet patrně neužije každý jako neškodnou marvelovku, za to je ovšem vysoká šance, že se i váhající divák vydá do kina opakovaně. Tenet je vskutku pozoruhodné dílo s těmi absolutně nejvyššími produkčními hodnotami, jaké si v moderní filmařině vůbec lze představit. Člověk by si řekl, že to už není nic výjimečného, protože se jedná již 15 let o Nolanův standard, jenže o to víc si musíme cenit takových originálních blockbusterů; obzvláště když najdeme roky, ve kterých nenarazíme ani na jeden. Nolanův standard lze definovat jako absolutní vrchol řemesla co se týče megafilmů, počínaje silným důrazem na praktické efekty, vždy prvotřídní a v tomhle případě velice drásavou hudbou (Zimmer si dal tentokráte pauzu) po tradičně skvostné obsazení a nafouklou stopáž. John David Washington a Robert Pattinson jsou přesně těmi typy neokoukaných tváří, jež budeme v následujících letech často a rádi vídat v kině. V prvním případě absolutně neznámá tvář (protože málokdo viděl výborného BlacKkKlansmana), v případě druhém kvalitního herce, který v předešlých letech restartoval svou kariéru artovějšími a menšími filmy, aby počínaje Tenetem a Batmanem plně udeřil na mainstreamové vody a totálně si podmanil publikum. Zcela záměrně se věnuji věcem kolem filmu než filmu jako takovému, protože si myslím, že toto by měl člověk před zhlédnutím vědět a naopak se komplet vyvarovat příběhu. S přáteli jsme se po projekci shodli, že vlastně nevíme, jak člověku vyspoilerovat tento snímek, protože i po osvětlení hlavního děje to nezúčastněnému divákovi vůbec nemusí dávat smysl a pravdou je, že i po zhlédnutí to člověk patrně celé nedokáže rozebrat do důsledků. Tenet je svůj film, který ani náhodou není bondovkou a který ani náhodou nebude bavit každého..film, který člověka naprosto konsternuje hektickým prologem (my šťastnější již mohli zhlédnout jeho kratší verzi před Star Wars), ale následně diváka během 150ti minut i trošku udolat a ztratit, aby jej následně vychrstnul až po konci závěrečných titulků. Tak a teď už jen sledovat ty naskakující čísla, abychom měli vůbec šanci ještě letos vidět v kině něco dalšího pořádného...9/10 (26.08.2020)

Christopher Nolan v nejnáročnější, nejambicióznější a nejvyčerpávající podobě. Je fajn vidět po dlouhé době v kině drahý a velký film. Na Tenet se opravdu skvěle dívá, má vynikající technickou stránku, krásnou Hoytemovou kameru, uši trhající soundtrack ( Dost možná nejhlasitější film, co jsem v kině kdy viděl), skvělé herce, kde mladý Washington i Pattinson dostávají pořádný carrier boost a taky líbivou efektní akci ( fight v kuchyni, autonaháněčka či finále je mazec) i ten samotný koncept je podán originálně a záživně, byť složitě. I samotné dialogy jsou poměrně hodně náročné pochopit a baví se o věcech, které mě až tak moc nezajímají, ale naštěstí má Tenet dobré tempo a když to vypadá, že film začíná nudit, tak Nolan vytasí eso z rukávu. Upřímně bez titulků byl pro mne Tenet asi největší kino výzva vůbec, takže druhá projekce s českou podporou je pro mne nutná a doufám, že si Tenet napodruhé užiju ještě o něco více. Příběh*****, Akce****, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál*****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. (30.08.2020)

Obsahuje přítlačná křídla a brojlery. "Ty umíš bulharsky?" - "Bulharsky? Já!? Mně dělá potíže i mateřština." / "Rimmerosvět jsme už zažili. Teď nám dělá větší starosti ta ošklivá věc, co se stala Listerovi." Povinný trefný citát z Červeného trpaslíka máme za sebou, teď k "poslednímu Nolanovi". No, neberte to s ohledem na hodnocení úplně doslovně, mám Nolana rád a Interstellar, Dunkirk či Dokonalý trik patří k mým nejoblíbenějším filmům. Proto ho nezahazuju, nicméně nesmlčím, že Tenet je pro mě těžký ústřel s opačnou entropií, než se kterou byl zamýšlen. Ať už je na vině přespříliš komplikovaná konstrukce zakrývající chabé jádro či co je toho příčinou, film se mi jednoduše nelíbil. Přes všechnu zdánlivou složitost je to svým způsobem jen obrácený Interstellar. Tam nám naši potomci pomáhali, tady nám škodí. A to tak, že místo aby nám zabili Johna Connora, rozhodli se zabít nás rovnou všechny. Bez nábalu hrátek s časem tu zůstává jen tuctová Bondovka, ve které není nic snazšího než vykrást dobře zabezpečený sklad, odcizit tajný materiál z pancéřové dodávky nebo unést letadlo plné zlata. No zkrátka jako v Bondovce. Ony časohrátky, možná si fandím, není zas tak těžké pochopit, nikoli si je však užít, na to není čas a prostor, navíc si troufám tvrdit, že nejednou jsou nastavená pravidla porušena podle toho, jak se právě scénáři hodí (např. "invertovaní" někdy dýchací přístroje potřebují, jindy zase nikoli). K tomu postavy, ke kterým jsem necítil žádné sympatie (a říct o Elizabeth Debicki, že je šeredná jak noc, je vysloveně urážkou krásné hvězdné oblohy), ne moc uvěřitelná motivace "budoucích" (leda by budoucnost ovládli Greténi) a vyloženě směšný přepálený ultrazáporák, který chce všechno a když to nemá, zničí celý svět (k takovému jistě chcete do jeho armády). Zkrátka nebavilo, nelíbilo. Jakýkoli díl Trpaslíka obsahující hrátky s časem, či naše české Zítra vstanu a opařím se čajem, je neskutečně zábavnější. P. S. vzpomněl jsem si na Crichtonovu knihu Proud času, tam Crichton v předmluvě (či doslovu) otevřeně přiznal, že mechanismus cestování časem, který popsal, se nezakládá na alespoň teoreticky fungujícím principu či logice, prostě potřeboval dostat lidi do minulosti. Možná je takový upřímný způsob čestnější než se tvářit "mám všechno na háku a promyšlené za vás, tak mi věřte a nesnažte se to pochopit." (02.09.2020)

Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. (01.09.2020)

Je to skvělý pocit, když člověk vyjde z kina ošálený filmem a připadá si, jako by se vrátil z jiné reality, nebo možná jen zpátky do minulosti, kdy dojem kontaktu s něčím fascinujícím, pohlcujícím byl čerstvý a relativně častý. Nolan je poslední velký fantasta dnešního věku, který dokáže ještě zamotat hlavy svou okázalou horskou dráhou. Jeho filmy jsou vskutku výtvory pro kino, a to nejen mamutím sound designem a opulentní vizualitou, ale také podmaněním si diváka. Ten se musí zříct své kontroly nad filmem, kterou mu dává dálkový ovladač, a nechat se unášet přednastaveným časem, který režisér-protagonista pečlivě zkonstruoval. Je možné, že po druhém zhlédnutí, nebo absorbování všech vysvětlujících analýz a videoesejů, se iluze rozplyne. Ale teď v tuto chvíli je dokonalá a stejně jako postavy ve filmu si chci užívat blažené nevědomí - být znovu náctiletým fanouškem, který vychází z kina okouzlen, nebo alespoň závistivě pohlížet proti proudu času na toho mladého naivu z pohledu okoralého veterána a přát mu jeho ryzí nadšení. (02.10.2020)