1917

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

„KDYŽ NEUSPĚJETE, BUDE TO MASAKR. PŘIJDEME O DVĚ JEDNOTKY. 1600 MUŽŮ VČETNĚ VAŠEHO BRATRA…“ /// Tak trochu jinak udělanej válečnej film. Nejde v něm o krev ani tuny vystřílených nábojů. Má na nás přenýst atmosféru z fronty a strach z věcí, který mohou během války nastat. Máme se stát součástí děje, vojáků a jakoby na vlastní kůži pocítit obtížnost jejich cesty a emoce si nechat až na závěr, když je hotovo. Díky kameře, kulisám, hudbě, zvuku… se to daří. Je to komorní válečný drama, které se bude líbit, protože je perfektně provedený, ale je v něm málo akce (většinou jde o souboj muž proti muži), málo emocí. Ne že by mi to bylo úplně jedno, ale třeba dramatickej a pocitově parádní závěr ukazuje, že Mendez měl v příběhu i hře na city přitvrdit. Nebo aspoň nechat finále vygradovat nějakou větší válečnou scénou. Víc jsem se rozepsal TADY! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bojoval jsem v 1. světový... 2.) Válka, to pro mě není masová vřava, ale „lidský“ intimčo. 3.) Chcu něco natočit na jeden záběr (jasně, klidně i péčlo…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.02.2020)

Není to dobré... Ten gimmick nefunguje, protože zaprvé skryté střihy jsou moc vidět a neustále něco nepřirozeně skáče před kamerou, a pak jeden z důležitých prvků kontinuálního záběru - síla pohybu - je negován. Kamera neustále krouží okolo postav, které jdou jednou zleva doprava, pak zprava doleva, pak zepředu dozadu - a pak se postavy zastaví a stojí, odehraje se statická scénka bez audiovizuální kontinuity (zvuky, které by měly být slyšet, kompletně mizí), a jde se dál. Zkrátka nedaří se vyvolat pocit pohybu kupředu ani kontinuity. Vůbec celý film působí jako natočený v malém studiu. Deakinse považuju za nejlepšího mainstreeamového amerického kameramana, ale tady se moc nepředvedl. Že příběh je celkem přímočarý a jednoduchý, by mi nevadilo - dávalo by to smysl. Ale bohužel ta kamera není zrežírována moc dobře a gimmick krom některých základně působivých momentů spíš bere než dává. Já dokážu ocenit tu práci, co dá naaranžování dlouhého záběru i falešného dlouhého záběru - ale 1917 v první řadě není dobře naaranžováno. Samozřejmě, že některé obrazy jsou nádherné, obzvlášť ty z nočního požáru, ale to nestačí. 55 % (27.01.2020)

Marketingově tlačený film bez jediného střihu, jež je ovšem plný jak "neviditelných," ovšem co mě překvapilo více, minimálně i dvou zřetelně viditelných střihů. Kameraman Roger Deakins a celý štáb se z plezíru Sama Mendese musel pekelně zapotit, ale tato snaha zjevně přinesla oscarové ovoce, ač nakonec kupodivu ne ty nejzásadnější a nejchutnější. Ale běžnému divákovi to může být jedno, odehrává se to ve dne i v noci, takže patrně tato snaha ani všem nedojde. Důležitější je, že se celkem umně daří si k postavám vytvořit nějaký vztah a ač jsem se bál, že mi nelibý obličej George MacKaye zkazí celý film, nakonec se tak nestalo a závěrečnou megavýpravnou bitvu jsem tam snad odžil s nimi. Ten závěr je skutečně za 10/10, bohužel mi ale v první půlce vadilo až přespříliš pomalé tempo a filmu se nepodařilo mě zaháčkovat už od začátku. Nejlepší Mendesův film to není (Americká krása to bude vždycky jistit), ale možná nejlepší kousek z první světové? Z toho co jsem viděl s tím nejspíš mohu souhlasit...8/10 (28.03.2020)

V Zachraňte poručíka Blejka aneb Na západní frontě až narkoleptický klid omrdala forma obsah do prdele. A tak sledujeme novátorsky natočené, kulisně absolutně vypiplané, dynamicky pokamerované a čvachtavě ozvučené dvouhodinové brodění bahnem někde mezi Merdeville a Haute Chattelieur. Prostě taková virtuální, krok za krokem procházka šrapnely rozjebanou krajinkou Lotrinska, omotanou ostnáčem a plnou roztomile hnijících mrtvol. Kdyby to hobití putování z Prdelína do Horních Pičovic sem tam okořenili nějakou pořádnou zákopovou sekanou a hudbu nechali na Lemmym, mohl to být film rocku. Takhle se jedná jen o autentickou a sugestivní skoroprudu s nádherným Mendézovým fakáčem v podobě kůl kamea chcíplého Válečného koně. 3,4989254785. (21.01.2020)