Na západní frontě klid

Brutální, syrové a špinavé přesně tak, jaká byla zákopová válka na západní frontě, ale taky neskutečně roztažené, zdlouhavé a místy neuvěřitelně nudné. U válečného filmu oceňuji nějaký příběh, vývoj postav, dobrodružnou zápletku. V tohle filmu je bitva, řeči, bitva, řeči, bitva a konec. Oceňuju především tu druhou řežbu, kdy se dočkáme několika silných momentů, místy se najde i scéna výjimečná a to např. Tělo vyhozené deset metrů do vzduchu na stromě, rozjetý voják tankem atd. Ale celkově není film ničím strhující, nebo výjimečný. Na Němce to je samozřejmě natočené efektivně a velkolepě, ale jinak poměrně nudně. První světová válka je na filmy prokletá. 65%. (29.10.2022)

Veľmi som sa tešil a film vlastne nesklamal. Vizuál, výprava i akčné scény sú bezchybné. K tomu tony blata a hektolitre krvi, v tomto tvorcovia naozaj nešetrili. Úvodná scéna s kolobehom špinavých uniforiem je úžasná, povie toho o zbytočnosti vojny veľa. Akčné scény zo zákopov sú fantastické, drsné a krvavé, presne také aké v skutočnosti boli. Plameňomety v akcii často nevídame, navyše tanky, ktoré v prvej svetovej neboli tak dominantné a početné ako v tej druhej. Po filmárskej stránke je to naozaj výnimočný film, ale až po skončení filmu a zamyslení som si uvedomil, že skutočný príbeh štvorice kamarátov sa vlastne kamsi nenápadne vyparil. To silné kamarátske puto, skutočné priateľstvo a skutočné emócie po ich strate tu neboli. Chýbali mi nejaké scény zo školy v úvode, viac scén kde by sme štvoricu lepšie poznali, chýbalo mi viac dialógov a trošku ma sklamala kľúčová scéna v kráteri po výbuchu, ktorá mala byť vrcholom filmu a rozhodne mala diváka emóciami zasypať, prípadne rozplakať. Výhrad vlastne nemám tak veľa, len sú kľúčové v tom, aby som inak skvelý film povýšil na nezabudnuteľný. 80%. (30.10.2022)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)

Film tohto typu nepatrí na Netflix, zaslúži si poriadne plátno. Slzy mi vypadli už i tak, ale tú hrôzu, beznádej a absolútnu zbytočnosť vojny si očividne stále potrebujeme pripomínať vo veľkom. Príde mi až neuveriteľné, ako silne aktuálna táto téma je. Snažila som sa čo možno najviac vcítiť do kože 17-ročného chlapca, ktorý s nadšením a s hrdosťou boja za vlasť odchádzal do vojny. Sledovala som, ako sa jeho entuziazmus pri strete s krutou realitou vytratil lúsknutím prsta. Ako nestihol spracovať smrť prvého blízkeho, pretože hneď za ňou prišli ďalšie. Ako sa menil jeho pohľad v tvári na apatiu a strach zo života po prežitom pekle. Myslím, že si tie zdrvujúce pocity (chvalabohu), nedokážem ani zďaleka predstaviť. Po filmovej stránke sa jedná o perfektne odvedenú prácu. (19.02.2023)

Další smutnej případ toho, že naší českou krajinu musí režírovat zahraniční tvůrci, aby to nějak vypadalo (Žižko!). Na za západní frontě klid sice nevnáší do válečných zákupů nic novýho, ale alespoň přiznaně adaptuje skoro sto let starou knihu (autora, kterej v tý válce bojoval), než aby z ní sprostě opisoval a pak to prodával jako vlastní originální tvorbu (Že jo, scénáristi všech předchozích válečných vřav?!). Tolik k tomu, že si tady kde jakej čecháček stěžuje na klišé. Z hlediska vizuálu, výpravy, režie a obecný filmařiny je to asi nejlepší válečný drama posledních let, kterýmu ale zoufale chybí zajímavější soundtrack a pevnější dramuturgický uchopení, aby v divákovi zanechalo tu depku i dlouho po skončení. Nakonec nejsmutnějším faktem je realita, kterou aktuálně žije celej svět, protože v Rusku je ta kniha zřejmě zakázaná. (29.10.2022)