Hogo fogo Homolka

Genialnitou tvůrců je zde to, že čerpají náměty z bezedné studny a sidce ze života. Co život dal, co vzal a jak to v něm vlasntě chodí. Troufám si tvrtdit, že snad každý musel zažít ať už v roli rodiče nebo dítěte nějakou rodinnou hádku jakýchkoliv rozměrů. Přesně tohle nám představuje typicky česká rodinka Homolkovic. Z jednoduchých a životních situací se s trochou toho kořeníčka pro mě stávají nezapomenutelné scény, plné skvělých hereckých výstupů. Celé je to založeno zejména na mlueveném slovu, bez kterého by film zajisté nebyl takovýmto filmem. Jedna typická scénka za druhou člověku nedá aby se zamyslel jak to ten svůj život vlastně žije a každý si jistě ve filmu najde scénku ve které někdo vystihuje právě jeho povahu. Inu jak říkám: vynikající rodinná komedie ze života pro celou rodinu. (11.01.2006)

Výborná situační komedie, prostřední díl trilogie, co je mobilní. Rozhodně silnější dějová linie než v prvním, úvodním filmu, palba slov a improvizací se stejně velkou intenzitou. Tento film, stejně jako celou trilogii, spousta lidí nemusí - už jen proto, že takových nás za socialismu byla většina a neradi na to mnohdy vzpomínáme. Čecháčkovství, vyvedeno do extrému, v tomto díle s rodinkou nemístně sobeckou a " pražskou " , co pro řešení svých problémů nevidí nic kolem sebe. Opět nejen komediální nota, daleko cyničtější podkres co není vidět na první pohled. Josef Kolb opět, stejně jako v kultovní Formanovině, nezklamal a předvádí nezapomenutelné scény s nakonec smutným, svým způsobem ale zcela spokojeným koncem. Konec koupající se rodiny, co to všechno i díky okolnostem vzdala a naskákala jako " jeden muž " do vody a s tichým pohledem na smrt tatínka, kvůli kterému se to všechno seběhlo aniž by se potkali až zemřel šťastný uprostřed své PRAVÉ RODINY je pro mne nezapomenutelný. Silnější, než většina dnešních " bláznivých komedií " režisérů, co by to radši měli zabalit. **** (20.01.2010)

Formanovsko-Passerovská lekce je v "Hogo fogo" znát nesmírně silně. Kromě neuvěřitelně intezivního popisu všednodenní reality je hmatatelně cítit i ve střihu či na skvělé práci s kamerou, jíž nesmírně svědčí širokoúhlý formát. Využití dlouhých záběrů je tu ovšem poněkud jiné než u Formana či Passera. Forman je používá především jako účinný prostředek k budování kontrastu, Passer jimi udává pomalý rytmus celého filmu, ovšem zároveň v něm jaksi podprahově bouří drama neuspokojeného osobního života a poklidu pouze předstíraného, u Papouška dlouhé záběry působí téměř jako ilustrace, jako fotografie v pomalu prolistovávané knize. Už se v nichž téměř nic neděje, prostě jen jsou. Samozřejmě i Papoušek pracuje s kontrastem, a to především v úvodu, v němž nesmírně trefně konfrontuje odlišný rytmus života na vesnici a ve velkém městě. Po větší část filmu je ovšem střídání pomalých záběrů vlastně vysloveně mechanické, kontrast nefunguje, celek příliš nedrží pohromadě, i smrt se prostě jen odehraje jako jeden z mnoha záběrů, nedořečeného je až příliš... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Jaxx84, Subjektiv (Komentář vysloveně debilní: TheMaker) (29.10.2017)

Druhý film z trilogie Homolků zavede rodinu Homolků na vesnici, kam jedou všichni navštívit babičku a dědu, který (prý) umírá. Už to není jen o dialozích, ale taky o smrti, smutku, … Přibude další generace a jiné prostředí. Režisér Jaroslav Papoušek do toho chtěl tentokrát vpasovat i nějaký ten přesah. V některých záběrech a myšlenkách se to povedlo, nicméně ve většině případů mi to moc nesedělo. Celý film se rozsypal na menší části. Stejně jako v prvním film se i zde dočká divák třeskutých dialogů. Není jich ovšem tolik a občas musí přepnout do tichých záběrů naplněných jakousi nostalgií. Záběry ze soutěže norníků a myslivců jsou pak už hodně mimo. Nebo by alespoň nemusely být tak dlouhé. Film má sice jen 77 minut, přesto jsou v něm hluchá místa, což je škoda a ubírám za to jednu hvězdu dolů. (19.12.2023)

Druhý díl je o trošičku slabší než ten předešlý. Příčinou je možná ta tragická linie okolo umírajícího dědečka, na druhou stranu je zde ale opět mnoho skvělých komických scén. Prostě je to úžasný (ne)herecký koncert...Jo ale s chudákem dědečkem musím v jednom souhlasit - Život je krásnej, i když stojí za hovno... (08.07.2014)