Téměř dokonalá tajemství

Jako největší plus filmu vidím obsazení. Herci opravdu hrajou. Zprvu je to takový neškodný, nevinný blbnutí. Ale po výměně už to začíná hrát na ostřejší notičku. A proč jenom tři. V poslední době se ve fimech začíná víc a víc prosazovat ta pokroucená představa, že bejt na stejný pohlaví je norma, a ne nemoc.60%. (14.02.2021)

"Nechci, abychom skončili jako Barbie a Ken - ty samej plast a já bez koulí." Hru na veřejnej telefon bych s kamarády nikdy nehrál. Mohlo by mi za ně totiž být trapně. Já nemám, co skrývat, takže jestli si někdo chce poslechnout moje hodinový hovory o filmu nebo biatlonu, tak směle do toho. I když s mým štěstím by mi zavolala nějaká zapomenutá známost z minulýho století a sdělila by mi, že mám třicetiletýho syna. I to bych rozdejchal líp, než většina kamarádů v tomhle snímku. Těm to škodolibost scénáristy docela zavařila. A já jsem si to užíval, neboť jak pravil klasik Jiří Grossmann: Člověka to potěší, když slyší o cizím neštěstí. (21.01.2022)

Nejsilnější jádro veleúspěšné trilogie Fakjů pane učiteli je zpět v další nevyhnutelné předělávce neuvěřitelně poutavých italských Naprostých cizinců a třebaže je kopíruje ve většině scén až okázale přesně, já se znovu výborně bavil, hážu za hlavu všechna srovnávání a právě proto, že mám tak blízko k Elyasovi "Zekimu" M'Barekovi i oběma dámám, se kterými nás provedl už předchozí Borovou sérií, tak jsem si další přírůstek do rodinky mých oblíbených konverzaček náramně užil. Už teď se těším na Dagtekinův další kousek. (17.04.2020)

Netuším koľko krát ešte bude zhovadený fantastický a pôvodný film Perfetti sconosciuti (2016), ale už aj môjmu rezistentnému žalúdku dochádza trpezlivosť. Nemecká verzia je z troch štvrtín totálny plagiát danko-kollárovsko-matovičovho typu, ktorá sa neštíti okopírovať aj jedálny lístok. Vykrádači hrobov mi dvíhajú tlak a skôr by som čakal nedôstojný remake z americkej pôdy, kde by za peniaze znesvätili aj všetkých 27 dodatkov ústavy. Nemci tentokrát prekvapili ako Sovietov v lete 1941, ale konečný rezultát zostáva aj po takmer 80 rokoch totožne katastrofálny. (23.07.2020)

Na tento snímek jsem narazil při psaní biografie Jessicy Schwarz, jedné z hlavních představitelek této komorní komedie, která si zde zahrála terapeutku Evu a zaujalo mě na něm to, že to byl nejnavštěvovanější německý film roku 2019. Jen za rok 2019 ho navštívilo přes dva miliony diváků v německých kinech a do dnešního dne ho vidělo přes pět milionů platících diváků po celém světě a vydělal neuvěřitelných 45 milionů eur. Tak jsem si řekl, že se na tento úspěšný skvost německé kinematografie podívám a neprohloupil jsem. Jedná se o remake italské komedie z roku 2016 s názvem Naprostí cizinci, který jsem posléze také zkouknul a nezbývá mi než srovnávat tyto dva snímky. Jedná se téměř o totožné filmy se stejnýma zápletkama, ale v té italské mi to připadalo takové nezáživné a někdy až na sílu tlačené. Asi to bylo špatným castingem, ale zato v této naší německé verzi mi připadali vybraní protagonisté sympatičtější, spontánnější a hlavně mladší a celkově to odsýpalo jako sluneční hodiny a fakt to stálo za to. Zápletka je originální a zábavná a měl by si jí vyzkoušet každý občan virtuální říše, aby si uvědomil, co všechno o nás tyto černé skříňky jsou schopny vypovědět, ale hlavně, aby zjistil, kdo je jeho opravdový přítel. Takovýchto snímků, kde se něco řeší u večeře v kruhu blízkých přátel je celá řada, pro příklad uvedu aspoň jeden, který je trochu s nádechem sci-fi a jmenuje se Coherence. Člověk, když to vidí, jak tam vaří ty dobroty, ať už ty deutsche špecialité z reichu či ty italské speciality s příchutí Středozemního moře, tak mně celkem zaráží, jaké množství jídla snědí těsně před tím než jdou spát a přitom to na nich není vůbec vidět. Já osobně si dám maximálně nějaký ty párky z akce s chlebem a hořčicí a jako dezert pár koblih, zapiju to párem lahváčů ze sedmýho schodu a mám vystaráno. Za originální nápad a za ještě lepší ztvárnění dávám 100% a ať se takovýchto filmů točí klidně víc. (17.08.2021)