Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Jeden ze slabších Peckinpahových filmů. I tak se na to dobře dívá. Člověk hlavně musí přetrpět tu první hodinu, kdy se nic neděje. Pak začnou krvavá jatka. Benny se vydává na cestu k získání hlavy Alfreda Garcii a tučné odměny za ni. Během cesty ale přijde o všechno, na čem mu záleželo a zbyde mu místo jen pro pomstu. Závěrečná řežba je dost slušná, v rámci filmu trochu zbytečná... "Já se postarám o otce." (23.12.2021)

Hádám, že v tomto případě se jedná o čistě terapeutický snímek, jež by byl výživný spíše pro psychology, než filmové kritiky. Ostatně nebylo by divu, při tom množství groteskně-depresivních postav, hektolitrech tequily a s (poněkud jednostrannými) rozhovory hlavního hrdiny s (mrtvým) Alfredem Garciou. Ale což, u umělců je celkem běžné, že jsou tak trochu „na hlavu“, to není nic nového pod sluncem. Avšak mnohem zajímavější mi přijde otázka vztahu filmu a alkoholu – čím to, že tolik vlivných režisérů buď alkoholu nezřízeně holdovalo (Peckinpah, Orson Welles, či „náš“ František Vláčil) a nebo naopak byli jeho zapřísáhlými odpůrci (Federico Fellini, Ingmar Bergman, etc.)? (06.11.2016)

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. (03.11.2007)

Škoda, že už se dnes točí jen takové krotké filmy a nikdo neudělá nic ani vzdáleně připomínající Hlavu Alfreda Garcii. Protože strhující cesta Benyho za věcí zmíněnou v názvu filmu opravdu stojí za to. A ani mi nepřišla nějak zvlášť násilná, je tu sice hodně zabíjení, ale není natočeno nijak naturalisticky. (03.12.2005)

Tak tenhle Peckinpah má jedno jediné minus - až podivuhodně pomalu se vleče, což může kdekoho odradit. Kdo ale vydrží, dostane poctivou porci krvavě-syrového příběhu, ve kterém kladnou postavu nenajdete, a který se odehrává ve světě, kde slunce pálí snad pořád a krev teče skoro stejně silným proudem jako tequilla. Líbilo se mi, jak film postupně nabíral na obrátkách - krvavý Sam v tomhle směru odvedl opět prvotřídní práci. Co mě ale naprosto dostalo, bylo úvodních pět až deset minut. Člověku se zdá, že sleduje western, než se na scéně (nenápadně) objeví chlápci v moderně vypadajících kvádrech a než z brány vyrazí automobily a na letišti začne burácet startující tryskový dopravák. Paráda. Když si k tomu přičtu mrazivou scénu "znásilnění", nádherně romantickou sprchu, celou část na hřbitově a závěrečné slow-motion přestřelky (bez kulometu, zato se samopaly), vychází mi čtyři čisté hvězdy. A po dalším zkouknutí možná zmizí i dojem, o kterém jsem psal na začátku. Uvidíme.__P.S. Vsadím se, že teď už vím, odkud vzal Frank Miller nápad "člověk jede v autě a mluví s něčí uříznutou hlavou", který použil v Sin City.__P.P.S.Alfreda Garciu mají určitě nakoukaného i Coenovci - srovnání s Tahle země není pro starý jsem se neubránil. (29.07.2010)