Cruella

Dvacet minut pryč a nic, další půlhodinka a pořád stejné pocity. Navíc tenhle další Disneyho moderní velkoflák na motivy legendární pohádky má dvě a čtvrt hodiny, přitom docela brzy nemá moc co vyprávět a naprosto zoufale se snaží o napětí, dojetí nebo dokonce humor. Pro někoho talentovaný, pro mě zatím jen průměrný Craig Gillespie vzal psí taškařici z jiného konce: podíval se na zrod černobílé Cruelly de Vil z klasiky 101 dalmatinů. Ta rozhodně neměla na růžích ustláno (narodí se s černobílými vlasy, od spolužáků dostává nařezáno a sama rány rozdává a záhy přihlíží tragické smrti matky), ovšem já jí moc nefandil, a kdyby uhořela, bylo by mi to šumák. Tak či onak se z toho všeho nějak vyhrabe, spolčí se se dvěma londýnskými zlodějíčky a nechává se zaměstnat v salonu démonické baronky Emmy Thompson, protože o hvězdné módní kariéře vždycky snila, a navíc má sakra talent. Jenže pak se dozví jednu zásadní informaci a na povrch začne vylézat její drzejší, punkové a sviňské já. Oceňuji, že Gillespie šel svou cestou, prodává solidní styl, předkládá skvostné kostýmy a kulisy a tradičním disneyovkám se dost vymyká, ovšem to je tak nějak všechno. Proměna v potvoru nefunguje, následné neustálé přepínání mezi hodnou přirozeností a zlou pózou taky ne, všechna ta wow energie mi přišla umělá, stopáž nesmyslně přepálená, zlodějští kumpáni otravní, zápletka až moc myslící na rodiny s dětmi. Do toho loupeže, pomsta, traumata, asi černá komedie, prostě guláš. (12.07.2021)

Překvapivě více než snesitelná Disneyovka, která v určitých momentech trošku připomene samotného Guye Ritchieho. Emma Stone zase jednou ukazuje, že je to velká herečka a roli Cruelly si neuvěřitelně užívá. Stejně tak se povedlo obsazení Emmy Thompson. Prakticky celému hereckému obsazení není co vytknout. U filmu s podobnou tématikou je pro mě maximum možného 65%. (20.07.2022)

K tomuhle vcelku divnému projektu jsem si až do konce titulků nedokázal úplně najít cestu. Origin disneyovské záporačky je prostě vcelku zbytečný, a kdyby se jednalo o svébytný film o tom, kterak si outsider v jokerovském duchu navzdory společnosti vydobude cestu k sobě samému, nepříjemně vtíravých otázek by razantně ubylo. Jenže se tak nestalo, a tak se ptejme: Dává smysl svět, v němž se nahodile mísí až dickensovská sociální realističnost s komiksově přepálenými charaktery? Je možné prodávat směs seriózně se tvářícího psychologického dramatu, odlehčeného heistu, rodinného dojáku a disneyovského technologického dema s digitálními psy? A proč postava Paula Waltera Hausera fandí zrovna Tottenhamu? Karikaturní figury Emmy Stone a Emmy Thompson samozřejmě hrají jako o život a hází expresivní grimasy na všechny strany, stylizovaný Londýn 70. let se otřásá pod náloží dobového soundtracku a propracované kostýmy udrží pozornost; jenže zároveň je příběh velmi průhledný a předvídatelný (a tam, kde není, tak prostě nedává smysl), zajímavá témata rozpadu osobnosti či sněhurkovského generačního střetu jsou opuštěna skoro rychleji, než se vůbec vynoří, a vzhledem k vcelku temné atmosféře je otázkou, pro jaké diváctvo je snímek vlastně určen. No, já to každopádně nejsem. (17.06.2021)

Už len referencia na 101 dalmatíncov mi dala znať, že to bude nejaký nepodarok. Nemýlil som sa. Niekto tvrdí, že možno deti do 12 rokov sa zabavia. Podľa mňa sa na tom nezabaví široké spektrum divákov, film je pozérsky a nudný. Jediným pozitívom je tu dobre vybraná moderná hudba, ktorá dáva tomu tempo a štýl. Ale celkov príbehovo nezaujímavé a najvtipnejší tu má byť akože nejaký transvestita, čo je už novodobý trápny trend. (08.06.2021)

O Cruelle se hovořilo jako o filmu silně inspirovaném například Jokerem nebo také Ďábel nosí Pradu. Nevím, jestli na tohle někdo skočil, jelikož disneyovky jsou z podstaty naprosto neškodnou podívanou pro celou rodinu a většinou i sterilní záležitostí. Než se vrhnu k převažujícím pozitivům, ten film je vpravdě úplně nechtěný a zbytečný a jakožto velkého fanouška dětské klasiky 101 Dalmatinů (té hrané verze s Jeffem Danielsem, kterou jsem viděl nesčetněkrát) mě úplně nepotěšilo vyložené popírání skutečností původního předobrazu. Jakmile se však film po, pro mě trpké třeba půlhodině, pořádně rozjel, vlastně mě některé změny charakteru hlavní postavy, tak jak si jí pamatuji, příliš neznervózňovaly a užíval jsem si společnost naprosto dokonalé Emmy Stone, která stále přesvědčivě uhraje o deset let mladší postavy než je ona sama a je bezpochyby středobodem tohoto nečekaného hitu. Vlastně jediné, co mě na snímku sem tam iritovalo, tak byli odporně digitální a strašně zlí Dalmatíni, kteří se sic studiu zřejmě citelně zapsali do rozpočtu filmu, nikdo dnes už však asi nebude riskovat natáčení s mnohdy neposlušnými živými zvířaty. Což je za mě škoda, jelikož film z roku 1996 na tom skvěle fungoval a případný remake by byl plně CGI. Což mi připomíná, že jsem vlastně hrozně rád, že se do onoho remaku nepustili a raději u Disneyho sáhli po originu jedné z nejvýznamnějších záporaček z jeho starých pohádek. Ač tedy skutečně vychtěný snímek, díky vynikajícímu scénáři a výborné režii Craiga Gillespieho jsem si film užil tak moc, jak jsem vůbec nemohl ani doufat. Móda mi nic neříkala když jsem vyrůstal a stejně tak ani nyní, zde o to však v první řadě vůbec nejde, takže se toho nebojte. (15.06.2021)