Léto s Monikou

Řekla mu, teď spolu budem a budem spolu cestovat. Tak cestovali a byli spolu. A bylo to dobrý. Chvíli. Pak přišla realita, něco jako - když chci jíst a mít hezký oblečení, potřebuju peníze, když chci peníze, měl bych pracovat, když mám (nechráněnej) sex, budu mít pravděpodobně dítě. A o to bych se měl starat. Reakce každého z hrdinů je na situaci jiná a Bergmanem opravdu skvěle vyobrazená. Jde vlastně o dost jednoduchou zápletku, je ale zábavně odvyprávěná a doprovázená úžasnou kamerou, tak typickou pro Bergmanovy snímky. Jeden švédský kritik prohlásil, že "zobrazování domácího násilí a erotických scén mezi Bergmanovy silné stránky rozhodně nepatří, ostatní věci mu jdou ale výborně a tak mu to klidně odpustíme." S čímž rozhodně nemůžu nesouhlasit. (01.08.2017)

Tak tohle byl ve své době film ceněný samotným Jeanem-Lucem Godardem (težko říct, jak to viděl jako maoista v 70. letech a později). Překvapivě se ale Létu s Monikou podobá jeho Bláznivý Petříček. Mě osobně film připomněl, že zřejmě i Ingmar Bergman musel být kdysi mladý a neřešil jen otázky víry, smrti a lidské komunikace. I když i tenhle film končí dost pesimisticky a tíživě. Krásné léto, které spolu prožije mladý milenecký pár, skončí deziluzí z návratu do tvrdé reality každodenního dobývání si skromného živobytí. (23.04.2007)

Pokud by někdo chtěl srovnávat se zdánlivě podobným Letním snem (zamilovaný pár, společně strávené léto,..), pak se dá říct, že Letní sen je hluboké ponoření se do nitra ženské duše a jejího žalu, kdežto Léto s Monikou je jednoduché vyprávění, které klouže po povrchu - velmi snadno rozeznatelné (a také velmi jednoduché) charaktery hlavních postav a nepříliš objevný příběh. Za zmínku možná stojí filmově poměrně zajímavá dvojice scén: 1) odjezd z města na člunu za zvuků hudby plné naděje a 2) "poraženecký" návrat do města, při němž již zní hudba spíše ponurá, nesmlouvavě naznačující průběh věcí následujících... Nijak světoborné dílo, avšak Bergman má i slabší kousky. (16.10.2007)

Jednoduchý příběh s naivním mladíkem a povrchní dívkou nemohl skončit dobře ne kvůli návratu do města, ale právě kvůli lehkovážné povaze hlavní postavy, jejíž charakter opravdu za moc nestál. Z celého filmu je pozoruhodný ale pohled hrdinky na kameru, který avízuje brzký konec vztahu a závěrečná retrospektiva jejich vztahu. (08.01.2011)

V Létě s Monikou pojímá Bergman moderní ženství pesimisticky. Jakkoliv se dívka Monika zpočátku staví do protikladu k městu, je stejně jako ono nezdravě poživačná, egoistická a ničící (a zdánlivý kontrast je jen výrazem stabilní nespokojenosti s dosaženým stavem). Její mládí, přimykající se v zachycované fázi k přírodě (a koneckonců i k přirozenosti) jen zkusmo, z nutkání vstřebávat nové požitky, je zrádnou maskou vnitřní tmy, prorážející „břehy těla“ prostřednictvím jazyka, gest a pohledů. V izolaci od kultury (nikoliv od civilizace) se z propasti její duše drápe na svobodu ukrývané zvíře. Po návratu do města se z domnělé vlčice stává kukačka a proměna ve zrůdu je dokonána. Zdánlivě tezovitý příběh je prohlubován symbolizujícími obrazy zachycujícími hlavní postavy v různých prostředích: napětí mezi ostrovem a městem je díky tomu povýšeno na svár volnosti a nesvobody, které se ale v kritických okamžicích prostupují: ostrov svobody se stává vězením hladu, nespokojenosti a pochyb, v porobujícím odcizeném městě se objevují lidé, kteří dokážou pomoci (chlapcova teta) a kteří jsou schopni nefalšované vroucí emoce (chlapcovi spolupracovníci při návratu ze služební cesty). (13.04.2009)