Režie:
David FincherScénář:
Jack FincherKamera:
Erik MesserschmidtHrají:
Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey, Arliss Howard (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (229)
Strašně těžko se mi tento film hodnotí a stále jsem někde mezi 3* a 4*. Jsem velká obdivovatelka Davida Finchera a tenhle film mě uhranul svou vizuálnosti a stylizací. Je to prostě něco úplně jiného a po téhle stránce se filmu nedá nic vytknout. Dokonale vás to přenese do 30. let a celé dvě hodiny jsem vlastně nedokázala odthrnout zrak. Tento film má však jedno ale a pro mě hodně velké ALE. Vůbec mě nezajímaly postavy. Bylo mi úplně jedno, co dělají, nebo co se s nimi stane, myslela jsem si, že budu jasná cílovka filmu, tahle témata o vzniku filmů v zlaté éře Hollywoodu vyloženě miluju, ale tady jsem si u závěrečných titulků uvědomila, žen ten film mi vlastně ve výsledku nedal vůbec nic kromě toho, že jsem sledovala vizuálně podmanivý film s nádherně nasnímanými obrazy. Tohle je jeden z těch filmů, který bude výrazně rozdělovat publikum a já naprosto chápu obě strany - ty nadšené i ty zklamané. ()
Vizuálně si s filmem neskutečně vyhráli. Snaha o autentičnost dobových reálií i dobového snímání hraničí s obsesí. Ale jinak je to hlavně smršť cynických dialogů, které se tváří jako bonmoty. Ztrácela jsem se v přehršli jmen a faktů americké filmové a politické historie 30. a 40. let. Myšlenka o muži, který nechtěně pomohl vyhrát lži, aby pak i za riziko sebezničení napsal pravdu, aspoň ve filmu, je rozbředlá a nepřesvědčivá. Je to snobsky ukecané a mohlo by to líp vyznít jako rozhlasová hra. Což je paradoxní při tom, jakou práci si dali s obrazovou stránkou filmu. SHRNUTÍ: Továrna na sny může přivodit těžké noční můry. ()
Chápu, že David Fincher si tu tak trošku splnil sen zesnulého tatínka, když mu zfilmoval jeho scénář z doby, kdy Hollywood byl pojem. A to jak pro herce, drogové dealery, tak ostatně i pro výrobce chlastu, které Mank tak rád sponzoroval. Jen mě mrzelo, že to tu je neskutečně staromilní. Na prostoru něco málo přes dvě hodiny se totiž děje celá řada událostí, nikdo Vám nic moc nevysvětluje, do toho ten černobílý filtr a dialogy, které jsou, a to především, nekonečnými dialogy a těmi obzvlášť. Na druhou stranu je tu ale perfektní Gary Oldman, jehož opilecká scéna je vrcholem jeho hereckého výkonu. Osobně mi tu pak ještě hodně sedl Arliss Howard, jehož Louis B. Mayer, spoluvlastník MGM, byl ve filmu málo, ale z toho mála vyždímal maximum. Stejne tak i charismatický Charles Dance, coby charismatický byznysman William Randolph Hearst nemusel ani mluvit, abyste z něj měli totální respekt. Mank má jednoznačně světlé stránky, ale v kontextu s kvalitou filmu je tak obtížný na pozornost, že jsem měl co dělat, abych se v tom sám vyznal. Závěr je pak hodně kvalitním momentem. Uznávám. ()
David Fincher patří k největším režisérským esům a už dávno si vybudoval pozici, kdy víme, že cokoliv, co natočí, bude přinejmenším zajímavé. A jeho Mank zajímavý je. Přesto jsem u něj jako divák docela trpěl. Výlet do Hollywoodu čtyřicátých let je bez pochyby dobrý film a zachycení doby, politikaření studií a života jednoho scenáristy, který sice hodně chlastal, ale o to upřímnější dokázal být, rozhodně stojí za pozornost. Ačkoliv já jsem se u něj od půlky regulérně nudil. Všechny ty objektivní a technické kvality chápu a podepíšu. Fincher ví, co dělá a dělá to zatraceně dobře, jenomže tentokrát se mi netrefil do noty ani tématem a vlastně ani formou. Jednoduše mě nebavilo koukat se na jeho nový film. A on mi to nechtěl nijak usnadňovat. Výtečná atmosféra, perfektní Gary Oldman, skvělé kulisy i hudba, ale za tím vším je až příliš obyčejný příběh příliš obyčejného člověka. Od Finchera pořád čekám něco progresivnějšího. Možná, že když režíroval scénář svého zesnulého otce, chtěl sám sebe držet malinko na uzdě. Chápal bych to. Ale nejsem si jistý, jestli to za to stálo. ()
Tenet letos už podruhé. Po Nolanovi si i David Fincher natočil vyloženě svůj film, zjevně s minimálními mantinely ze strany studia – volba Netflixu tak rozhodně dává smysl. Stejně jako v případě Tenetu se jedná o cinefilní a docela úzce zaměřený zážitek, který si masovou oblibu rozhodně nezíská. To by samo o sobě nebylo nijak na škodu (alespoň tedy pro nás, Netflix to jistě trochu zamrzí), koneckonců v podobném duchu se nesla i poslední tarantinovka Tenkrát v Hollywoodu. Fincher se snažil scénář svého otce natočit už v 90. letech, povedlo se mu to až nyní – a možná právě přehnaná úcta k původnímu textu vede k tomu, že precizní Fincherova režie v čele se schopností vystavět atmosférickou scénu, tradičně soustředěný výkon Garyho Oldmana i chytře zkomponovaný styl evokující řemeslo klasického Hollywoodu (přitom však naplňující aktuální požadavky na tempo a naraci) se trochu vytrácejí do prázdna. Mank je velmi dobrý film a v letošní hollywoodské mizérii rozhodně jeden z nejzajímavějších, trpí však řadou slabin, kvůli nimž se většině Fincherovy tvorby bohužel nevyrovná. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (20)
- Před vydáním měl možnost film vidět i Aaron Sorkin, který s Fincherem pracoval na Sociální síti (2010). Později prohlásil: „Ten film je výborný. I na Fincherovy standardy je doslova dechberoucí.“ (Spinelion)
- Natáčení začalo 1. listopadu 2019 v Los Angeles. (Spinelion)
- David Fincher původně chtěl snímek natočit už po filmu Hra (1997), ale studio mu nechtělo zafinancovat černobílý film kvůli strachu z nevýdělku. Jack Fincher, autor scénáře a Davidův otec, se tudíž nikdy nedožil premiéry. (Spinelion)
Reklama