Anatomie vraždy

Súdna dráma o triedu slabšia ako Witness for the Prosecution od Wildera. Jednak mi vadilo spracovanie, ktoré je príliš zdĺhavé a venuje sa kope zbytočností, ktoré by sa dali kľudne vystrihnúť a tempu filmu by to výrazne prospelo. Tých 160 minút rozhodne neraz pocítite. Naviac mi vôbec nesadol obvinený, ktorý neprejavuje žiadnu ľútosť nad tým, že zo žiarlivosti zabil chlapa za to, že znásilnil jeho ženu, ktorá rada koketuje s každým naokolo a pár dní po znásilnení nevyzerá, že by ju to nejak trápilo. No vrah Ben Gazzara sa snaží svoj čin ospravedlniť dočasnou stratou súdnosti, či čo to bolo. Od začiatku mi vôbec nesedel a otvorený záver naznačuje, že to bol skôr zmrd. Prípad je proste až príliš jednoduchý na tak obsiahlu stopáž. Zachraňuje to len charizmaticky a občas vtipne hláškujúci obhajca James Stewart a jeho alkoholický parťák Arthur O'Connell. Výsledkom je film na jedno pozretie. 6/10. (04.03.2020)

Anatomy of a Murder je na svou dobu určitě přelomový film. V roce 1959 totiž nebylo zrovna zvykem, že by diváci (nejen v Americe, ale prakticky kdekoliv) mohli v kině slyšet slova jako "sperma", "znásilnění" či "kalhotky". A přesto se našel alespoň jeden filmař, který měl tu kuráž natočit film, kde se tyto slova objevují. A natočil ho parádně. Tento snímek má především chytrý scénář, na kterém je poznat, že bychom jej neměli brát zase tak vážně, ale přesto to nikdy nepřekročí onu pomyslnou čáru a z filmu se nestane fraška. Nemalou zásluhu na tom má James Stewart a práce s charaktery ve filmu, kdy je nám dán prostor k pochybám o tom, kdo stojí na které straně či jak to vlastně bylo. Možná je mé hodnocení trochu nadsazené, ale já miluju filmy ze soudní síně a obdivuju lidi, kteří se ve své době dokázali nějakým způsobem vymanit a natočit film, který třeba nebyl módní, ale i dnes je vcelku aktuální. Tenhle film není dokonalý, především (díky jeho délce) se najde pár slabších míst, ale i přesto se vám na konci snímku nebude chtít věřit, že už uplynuly skoro tři hodiny. A to se cení, hodně cení… 90 %. (02.02.2013)

Kdesi raz dávno som napísal: "a na filmy Otta Premingera nikdo sa už nepamätá". Nielen preto som veľmi rád, keď si nejaké médium alebo festival spomenie na vynikajúce filmy tohoto tvorcu, charakteristické premyslenou stavbou, zaujímavým príbehom, výbornými hereckými výkonmi a suverénnou réžiou. Dnes už sa také filmy netočia. Strhujúci príbeh obhajoby pomsteného znásilnenia vyniká predovšetkým výkonom Jamesa Stewarta v úlohe obhajcu, George. C. Scotta v úlohe prokurátora, zaujímavými odbočkami odľahčujucími inak zaujímavý dej zo súdnej siene (predvolanie psa ako svedka obhajoby, narážky na alkoholizmus obhajcovho pomocníka) a interesantným záverom. Celkove ide o dielo, ktoré je rovnako dobre pozerateľné dnes ako v dobe vzniku. (02.08.2004)

Mám rád americká soudní dramata, protože jde často o snímky plné emocí, překvapivých zvratů, snímky až do konce napínavé... Svědek obžaloby, Pan Smith přichází, Dvanáct rozhněvaných mužů, Stezky slávy... Samé filmy, u nichž jsem napětím nedýchal. A pak tu je veleslavná Anatomie vraždy, o které spousta lidí mluví jako o nejlepším soudním dramatu všech dob.. a já prostě nevím proč. Ne že by to bylo špatné, herci jsou úžasní a scénář přelomový - kdo by si v roce ´59 vybral jako téma svého filmu znásilnění? Jenomže 160 minut je neuvěřitelná stopáž na to, že se asi dvě třetiny filmu odehrávají jako konverzačka v jedné místnosti. Otto Preminger neměl rád flashbacky, nechtěl dovysvětlovat, naopak chtěl ponechat prostor pro fantazii. Tomu rozumím. Svět není černobílý a i v tomto filmu je všechno jaksi pokřivené.. Hlavní sympaťák (James Stewart), takový milý starosvětský právník obhajuje člověka, který v afektu (asi?) nastřílel celý zásobník do muže, který (asi?) znásilnil jeho ženu. Hlavní "záporák" - slizký, arogantní právník - pak má dokázat, že to bylo chladnokrevně a vrah má jít do vězení. Názory se pořád překlápějí, dobří pomáhají zlým a naopak, a lidi pořád mluví a mluví a mluví bez jediného úlevného prostřihu někam jinam (o ten se aspoň trochu pokoušejí postavy sekretářky a Paulova přítele-alkoholika; ty ovšem děj nikam neposouvají a jejich osudy bohužel vyznívají do prázdna). Nakonec se co se případu týká stejně nic nevyřeší, divák i po závěrečných titulkách pořád neví, co se stalo, což je sice jako záměr zajímavé, ale po skoro tříhodinovém sledování bych ocenil nějaké jasnější vyznění. Ve filmech, které jsem jmenoval na začátku je sugestivnost způsobena tím, že divák sleduje postavy, které se perou s osudem, z posledních sil se snaží domoci spravedlnosti a zvítězit v souboji s chladným světem paragrafů. A to je právě to, co mi v tomto zajímavém, leč chladném soudním dramatu chybí... (30.03.2015)