Dospěláci v místnosti

Južné národy to je stelesnená siesta, rozumej lenivosť. Majú to v krvi, proste treba oddychovať a na robotu je čas, asi tú mentalitu zdedili ešte z čias otrokárskeho Ríma či Grécka. Niet preto divu, že práv slnečné krajiny majú zvyčajne najvyšší dlh. Čo sa týka Grécka, poznám osobne mnoho Grékov, ktorí mi potvrdili, že v tých časoch pred dlhovou krízou sa žilo tak, že na bankách boli vylepené letáky s Ferrari a sloganom: „Chceš to ešte dnes? Môžeš to mať.“ A ako na páse dávali úvery 18-ročným chlapcom, kľudne aj 100 000 eur. Dnes sú títo chlapci po bankrote a presťahovali sa do zahraničia, pretože doma práca nie je. Gréci sú fajn ľudia, ale solidarita s týmto konaním? Nikdy. (20.10.2020)

Gavras se toho nebojí, naservírovat dvouhodinovou konverzačku s kadencí kulometu, střídáním řečtiny, angličtiny, se spoustou politických postav a jediným motivem - odmítnout MoU a snížit Řecku dluhy. Brilantní kamera a střih, a ovšem také fakt, že pro 95 % diváků je tohle nestravitelné. Patřím k nim taky, ale díky té řečtině to nebyl promarněný čas. Όχι Christos Loulis se stává mým oblíbeným hercem. (20.02.2021)

"Dluhy se musí platit...." Velmi autentický pohled do pater vysoké mezinárodní politiky podle politických memoárů bývalého řeckého ministra financí Janise Varoufakise. Zejména pokud jde o průběh jednání ministrů financí eurozóny v Bruselu, sedělo to myslím do puntíku (co aspoň mohu soudit ze své občasné přítomnosti na některých jednání ministrů dopravy EU). Umím si tedy představit, že to politické "žvanění" mohlo někomu už připadat jako nekonečné. Costa-Gavras si to však celé vynahradil velmi sugestivním ztvárněním závěrečného vrcholového jednání řeckého premiéra Tsiprase s evropskými státníky v podobě jakéhosi scénického tance. Z dnešního pohledu je určitě dobře vědět, že všechny ty politické "tanečky" evropských politiků kolem astronomického řeckého zahraničního dluhu Řecko politicky a ekonomicky nějak ustálo a že ani na okamžik nezačalo uvažovat o "ruské alternativě"... Trošku ale přemýšlím nad celkovým vyznění tohoto filmu. Chtěl jím pan režisér demonstrovat, že ony řeči  o tom, že "Berlín chce tuhle zemi potrestat, chce ať posloucháme…" jsou vlastně  pravdivé? Nebo chtěl ukázat, že ani radikálně levicové síly, když se dostanou k noci, nedokážou v dnešní globalizované a propojené mezinárodní ekonomice vlastně nic a skončí nakonec jen jako na udici chycený "mečoun, co se snaží uniknout..."? (15.04.2022)

Slušně natočený kolotoč politických jednání okolo řeckého dluhu z velmi subjektivního pohledu bývalého řeckého ministra financí Yanise Varoufakise, podle jehož autobiografické knihy byl vytvořen scénář a který je ve filmu vykreslen jako jediný "dospělý", snažící se najít přijatelně kompromisní řešení, oproti "zlým němcům", kteří neustále trvají na svém. Příliš objektivních faktů od filmu nečekejte, filmem se sice vznáší otázka, jestli má být ekonomika země přiškrcena placením dluhu nebo jestli naopak není ekonomicky výhodnější velkou část dluhu odpustit, ale jako argument je tu uveden jen jeden nepříliš průkazný graf. Jako vhled do samotných událostí jednání je ale zajímavý. Sám Varoufakis se zúčastnil slavnostní premiéry v Benátkách. (05.09.2019)

Pohádka o tom, jak se řečtí komunisté snažili přesvědčit zbytek Evropy, že mají lepší ekonomickou teorii. Což se jim samozřejmě nepovedlo, nejen kvůli jejich nepřátelské volební kampani, arogantnímu a zřejmě i amatérskému stylu jednání. Hlavně karty od začátku nebyly rozdány v jejich prospěch. Nelze se tvářit, že mám podporu lidu a hraju o všechno a zároveň nebýt ochotný vystoupit z eurozóny, devalvovat měnu a chtít další půjčky. Jejich herní strategie tak nebyla důvěryhodná. Nepochybuji, že Varoufakis se ve svých očích vidí tak, jak jej zobrazuje film, tj. jako svěžího out-of-the-box thinker. Eurozóna zase, i kdyby přiznala, že ulevit Řecku, je ekonomicky lepší řešení, nemohla ustoupit populistické radikální levici, která ve volbách vyhrožovala, že nebude platit dluh, prosadí si svou atd. atd. Jaký precedent by to asi v Evropě zavedlo. (21.11.2020)