Amityville 1992

Dalšího snad nekonečného pokračování série Amityville se zhostil Tony Randel, kterého mám rád od dob béčkovejch Klíšťat. A hned se z tohoto pokračování vyklubalo 3 nejlepší pokračování. Fajn béčková atmosféra. Dick Miller v malé roličce. Je pravda že Randel mohl občas přitlačit na pilu, ale i přes všechny nedostatky se tenhle díl drží aspoň v lehkém nadprůměru. (09.05.2010)

"Dav čumilů civí, těší se, až ta barabizna zmizí, někdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát"...Vzpomínka na Barák na vodstřel od Aleše Brichty, která přesně vystihuje vývoj série Amityville. V pořadí už šestý film opět není ničím výjimečným, ale jen tuctovým a levným hororovým béčkem, kterých bylo v devadesátých letech spousta. V rámci zachování již tradiční nekontinuity se tady dozvídáme, že dům v Amityville byl pro změnu zbourán kvůli nové výstavbě a zařízení z něj bylo rozprodáno v dražbě a světe div se zlo se nám tentokrát nastěhovalo do starožitných hodin ( minule uteklo po vymítání v lampě, zřejmě se z nostalgie vrátilo dříve než byl domek již po druhé za svou existenci zdemolován). Hodiny se ocitnou na krbu nic netušící rodinky a taneční hodina může začít. Je to opět strašlivá blbost s nescénářem, s neherci a nenapětím, ale dvě věci mě potěšily: 1) Mám rád sex devadesátých let - velká prsa se vždy pohupují na koni, což tady nechybělo, pohříchu však jen jedna kratší scéna, ale díky za ni. 2) Latexové triky s roztékáním tkání apod. - zejména scéna s chlapcem vtékajícím do kanálu se povedla. Konec byl zcela ve smyslu devadesátkových béček zcela bez smyslu. Ovšem za ty malé radosti dávám za dvě. (30.12.2013)

Zkušený Tony Randel, který totálně zabodoval s 2. Hellraiserem a slušnými Klíšťaty, zde opět prokázal, že prostě umí. Jen si měl prosaditi přesun lokace do onoho domu. Takto jde totiž o stejně nešťastný případ (monsieur Waldemar promine) jako u Halloween III. Pokud by se totiž tento film jmenoval jen It´s About Time a neměl nic společného se sérií Amityville (což v podstatě nemá, když nepočítám hl.jméno a fotku v knize) šlo by o dost slušný nadprůměr a nechal bych si ho. Pár scén alá Hellraiser či Carpenterova the Věc dávají tušiti, že potenciál se mohl rozvinout více. Ona se totiž dost těžko vytváří hororová atmosféra v čistém a úpravném domě jak vystřiženém z Miami beach a interiérem styl Beetlejuice, poté co si ho nechala ´´vylepšit´´ poněkud trhlá matka Lydie. Škoda. A ač to u mě vyzní poněkud nezvykle, ocenil jsem dobrý konec. Který byl sice trochu překvapivý, zato ale skončil tak, jak bych to udělal i já. (03.03.2021)

O desivých udalostiach, ktoré sa odohrali v sedemdesiatých rokoch minulého storočia v koloniálnom dome v new yorkskej rezidenčnej štvrti Amityville na Long Islande sa natočilo mnoho snímkov. Niektoré sú fakt strašidelné horrory, iné za moc nestoja. Film "Amityville 1992: It´s About Time" patrí do tej druhej kategórie. Zlo z Amityville sa ukrylo do starožitných hodín a odcestovalo na druhý konec spojených štátov amerických. Snaha béčkových filmových tvorcov vytrieskať doláre z tohto klasického horrorového námetu je bezhraničná. ** (13.05.2016)

Tony Randel je dobrý remeselník, ale nič viac. Kameňom úrazu Amityville 1992 je scenár, ktorý je stručne povedané shit. Opäť sa stretávame s artefaktom z prekliateho domu, ktorý šíri zlo. Budiš. Problém ale je, že to, čo sa deje, nedáva žiaden zmysel. Je to len sled pozliepaných snových absurdít, ktoré spája spomalená kamera a zábery na točiace sa hodiny, buď dopredu alebo dozadu. Vrcholom je komický záver s rádoby drsnou hláškou, ktorá dáva filmu podtitul. (18.05.2013)