Vokzal dlja dvoich
A Railway Station for Two
Stanica pre dvoch
Obsahy(2)
Klavírista Platon má nastúpiť na výkon trestu za dopravnú nehodu, ktorú v skutočnosti zapríčila jeho manželka. Chce sa ešte, možno naposledy, rozlúčiť so starnúcim otcom. Počas cesty vlakom ostane vinou servírky Viery na železničnej stanici v cudzom meste - bez dokladov i finančných prostriedkov...Napokon je so svojráznou ženou nútený stráviť dva dni, počas ktorých sa napriek počiatočným antipatiám obaja zblížia a uvedomia si mnohé o sebe samých. (RTVS)
(více)Recenze (25)
Výborný film. Úvodný spor o rubeľ dvadsať odštartuje reťaz náhod a schválností, ktoré paradoxne ústrednú dvojicu zbližujú. Prakticky všetko sa deje na železničnej stanici a mozaika prostredia, ľudí a ich správania skladá dokonalý obraz vtedajšej šestiny sveta. A to som zatiaľ videl iba prvú časť. Jediné, čo mi na filme prekážalo bolo trochu silené posúvanie deja, čo je problém takmer všetkých príbehov odohrávajúcich sa na minimálnom priestore. ()
V ruských a sovětských komediích se moc nevyznám (snad kromě lovů a rybolovů, a kdysi Pruhované plavby). Ovšem stejně tak v českých, a tak mohu jen porovnat světské "nádraží" s československou "vesničkou", které vznikly přibližně ve stejné době. A protože jsem ochoten to udělat, musím i říct, že nádraží je o třídu výš - nejen proto, že má vyšší ambice, ale i proto, že to byl prostě pěkný pár.... A také proto, že mi "večeře na dače" připomněla jednu historku z Buddhova minulých životů (džátaky), kde si mistr testuje budoucí choť, zda není pyšná (to byla dříve asi nejhorší ženská vlastnost) - odmítne tři jídla, jedno jí dokonce hodí pod nohy. Ona se ale nevzdá a z oněch tří upraví ještě čtvrté, které již přijme. ()
Tak musím konstatovat, že mě Eldar Rjazanov už po třetí příjemně překvapil. Až uvidíte Věrunečku, nádražní servírku a z počátku stále kušnícího klavíristu Platona v příběhu z dob dávno minulých, tak mi možná dáte za pravdu, že do průměru ho snad ani nejde dát. Celý film se nese pochopitelně v duchu totalitní doby a k tomu jsem musela chtě nechtě také přihlédnout, ale v některých situacích jsem se musela smát, protože u nás to bylo nemlich to samé, například co se týkalo šmeliny. Botičky, šampony z ciziny, jo to byly rajský kšefty. Jejich vzájemné pošťuchování a poznávání bylo úsměvné, přitom ale i dojemné. Některé hlášky, co tam zazněly - "Odkud máte tu modřinu, soudruhu klavíristo?" mě úplně odzbrojily. Naopak, třeba to hašteření na tržnici mě zase moc nenadchlo. Ale celkově je to moc příjemně zabalené v mašličkách různých žánrů, ne jenom té romantické, ale i dramatické a komediální. Z celého filmu opět silně vyplývá fakt, že Eldar se vyzná moc dobře v lidských duších. ()
Mám slabost pro Rjazanovovu tvorbu, reálie jeho filmů působí nesmírně věrohodně, v druhém plánu často na tu dobu také kriticky odkrývají tehdejší sovětskou realitu. Má neobyčejný cit pro výběr herců a je znát, že jim důvěřuje. Basilašvili určitě není typ romantického hrdiny pro běžného diváka, Gurčenková už nebyla nejmladší, přesto i cynik musí s dvojicí sympatizovat. Ljudmila Gurčenko, představitelka Věry, na CSFD sice profil nemá, doma se však od filmu "Karnevalová noc" (1956) těší hvězdému postavení i respektu coby herečka. ()
Ruská nátura je prostě jiná, než ta naše. Jejich mnohomluvnost a rozvětvenost nenadchne asi každého, leč na druhou stranu má cosi do sebe. Byť nese film označení romantický nejedná se o nepoživatelnou limonádičku, jak jsem tomu přivykla u stejného žánru v americkém či německém provedení. Z tého "romance" vám bude chvilku k smíchu, jindy z ní bude zase trochu mrazit. ()
Reklama