Reklama

Reklama

Krásná polská vdova hledá v Paříži muže svých snů... Paříž 1880. Poněkud extravagantní polská vdova Elena Sorokovská se pohybuje v nejvyšší pařížské společnosti. Občas pomůže svým milencům při budování jejich kariéry a každého z nich obdaruje bílou kopretinou. Když vyčerpá své finance, rozhodne se pro manželský svazek s bohatým, malým, tlustým průmyslníkem. V tutéž chvíli však potkává dva muže – hraběte Henriho de Chevincourt a slavného generála Rollana, hrdinu Francie. Po váhání a různých peripetiích se nakonec rozhodne pro toho, komu patří její srdce... Komedie natočená jemnou hravou rukou Jeana Renoira s Ingrid Bergmanovou, Jeanem Maraisem a Melem Ferrerem v hlavních rolích. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (21)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Francouzská historická červená knihovna a vůbec ne špatná. Komediální podtext dodává na roztomilosti vážených dam a gentlemanství vážených pánů. Jean Marais a Ingrid Bergman rozehráli svůj typický herecký koncert, na jaký jsme u nich zvyklí a tak snímek potěší i pobaví zároveň. Kostýmy jsou jedinečné a ušity do nejmenšího detailu. Barevnost zvýrazňuje až pastelovost barev, což v mnohém může vyznívat jako zbytečně přehnané. Viditelně se jedná o studiový počin, ale vzhledem k příběhu to nikterak nevadí. Kulisy jsou nad míru dokonalé. Na svou dobu i tak jde o vcelku svěží dílo. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser. ()

Reklama

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Půvabná Ingrid Bergmanová je v roli ovdovělé kněžny lehce uvěřitelná, nápadníci se řadí do fronty a někteří se snaží předbíhat.. Není to sice žádná pecka, ale na druhou stranu ani propadák.. Tuším, že právě herci to celé drží nad vodou, Mel Ferrer i Jean Marais báječní, pro mě koukatelné bez potíží a ta bílá kopretina pro štěstí by se hodila asi nám všem.. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Schudobnelá šľachtičná i s matkou trápi sa a súži. Imanie im chýba, snáď dodajú ho muži. Núka sa Bergmanke začínajúci skladateľ, no jeho majetok nestojí za bagateľ. Snáď zapletať jej slúžky budú zlatý copánok, ak vydá sa za výrobcu topánok. No v neistých časoch aj podnikanie je veľký risk, tak uvažuje: láska k uniforme istejší je zisk! Stála gáža, renta, samé výhody - hoc palác to nie je, do staroby užije si pohody. Popritom myslieť na vlasť a Francúzska slávu a potom už jeden z vojakov nájde si krásavicu poľskú, plavú. Naznačené romanticko - národné limo je dochutené výraznými farbami, rolami i komickými scénami. Hodnotenie je jasné, sem sa s dvomi hviezdami! ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Inšpirované skutočnou postavou generála sukničkára a veľkú postavu republiky - generála Boulangera, avšak cieľ režiséra hlavne pobaviť nejak nevyšiel. Možno pár situácií, keď si dvaja dajú na frňák po noblesnom vyzvaní na súboj a nakoniec po súboji sa ešte kontrolujú či si navzájom veľmi neublížili, to bolo celkom vtipné. Tak aspoň an Ingrid sa dobre pozeralo, vtedy ešte herečky ako dámy. Aj Maraisa som videl zakukovať. Ale skôr na hereckého kolegu, že? 🫢 Ina žánrová konvenčnosť, ktorá získava na cene len preto, že je to staré a farebné. ()

Galerie (54)

Zajímavosti (6)

  • Film sa natáčal v Paríži (Francúzsko). Obdobie natáčania trvalo od 1. decembra 1955 do 17. marca 1956. (Arsenal83)
  • Audrey Hepburn nechcela byť odlúčená od svojho manžela Mela Ferrera počas nakrúcania svojho filmu Usmievavá tvár (1957), preto natáčanie parížskych scén v jej filme bolo načasované tak, aby sa zhodovalo s Ferrerovým natáčaním tohto filmu. (Arsenal83)
  • Politickou predlohou filmu je život slávneho a veľmi obľúbeného generála Boulangera, ktorý v roku 1880 pôsobil ako minister vojny, takmer ohrozil francúzsku Tretiu republiku, musel ujsť a nakoniec spáchal samovraždu na hrobe svojej milenky. Režisér Jean Renoir ale nakoniec upravil scenár, aby sa na jeho život úplne nepodobal, pretože sa bál urážky jeho potomkov. Aj preto je v titulkoch jeho filmu jasne napísané: „Scenár a postavy tohto filmu sú čisto imaginárne a udalosti, ktoré sú v ňom zobrazené, nemožno považovať za udalosti, ktoré sa týkajú ľudí, ktorí existovali. Zápletka je čistá fantázia a autori nemali v úmysle spájať sa so žiadnou udalosťou." (Arsenal83)

Reklama

Reklama