Přiznání

Martina Freemana totálně miluju tečka. A dabing Davida Švehlíka byla skvělá volba. K seriálu nemám od první části sebemenší výhrady, kromě vydařeného zpracování reálné, příšerné předlohy zdůrazním, že Imelda se Siobhan zahrály mrazivě silně, vlastně každý, kdo se v seriálu mihl, tam byl přesný, forma mi seděla a pocit hnusu zůstává. Obdivuji osobní sílu a odhodlání, kterou předvedla maminka Rebeky, na tohle by neměl energii každý. A Fulcher je taky borec. (12.11.2020)

90 %. Velice zdařilá krimisérie, která je (bohužel) velmi uvěřitelná. Martin Freeman excelentní a jakkoliv byly ostatní výkony poměrně neotřelých herců tak přesvědčivé, že jsem nevěděl, jestli ronit slzy nebo otvírat kudlu, tak si celou sérii uzurpoval. Řekl bych spíš neskutečně silný čtyřhvězdičkový kousek, k němuž není potřeba předem znát reálie a vtáhne vás. Jsem bezdětný, svobodný student a nedokážu si představit, jak intenzivně bych sledování takového příběhu prožíval mít doma dospívající dcery… (13.12.2020)

Série se dá rozdělit do několika mikro sérií. První dva díly se zabývají samotným vyšetřováním, které se mnohdy dost táhne, a i na poli dvou dílů dokáže nudit. Od třetího dílu se dostáváme k soudnímu procesu, kde se postupně ukazují chyby ve vyšetřování, a jejich následky na samotný výsledek soudu. Do popředí se tak dostávají i postoje jednotlivých zúčastněných a začíná se klást důraz na charaktery pozůstalých a kriminalistů. Závěrečné dva díly se pak zaobírají následným vyšetřováním v rámci policie a soudním procesem, který proběhl až několik let po vraždě. Ani jeden z těch šesti dílů nedokáže dostatečně nadchnout a vtáhnout do děje. Freeman je herecky stabilní, ale některé z vedlejších postav jsou občas otravné, a nedokážete se tak dostatečně vcítit do jejich traumat. Dokumentární styl občas spadá do až přespřílišného vyprávění a začínáte si říkat, že by možná stačilo i o jeden až dva díly méně. (08.11.2020)

Definitivní komentář doplním po posledních dvou dílech, ale už teď předpokládám, že ani ty mne nezklamou. Jestli mne to o něčem přesvědčuje, tak o tom, že ani v Británii právo v první řadě nehájí spravedlnost a ti, kteří ho uplatňují, často hájí především sami sebe. A ten, který chtěl mít především čisté své svědomí, že případ opravdu důsledně vyšetřil a že jiné zločiny nezůstanou nevyšetřené, čelí perzekuci. Bezmoc je největším zdrojem vzteku. Edit: Po dokoukání dojem zůstává stejný aneb právní systém slouží především právnímu systému více než lidem zjevně všude na světě. Opravdu se mi chvílemi otevírala kudla v kapse, zvláště když Fulcher byl perzekvován, zatímco s vrahem bylo nakládáno div ne jako s obětí systému. Má to alespoň částečně dobrý konec (ne pro oběti, samozřejmě), ale stejně mi potom bylo dost mizerně. (31.10.2020)

Solidní počin britů na poli krimi a soudního dramatu. Příběh podle skutečných událostí je ukázkou nedokonalosti zákonů o policii, které ochraňují obviněné před policisty i když se přiznají ke zločinu. Chvílemi absurdní divadlo ze kterého se chce jednomu řvát vzteky a kdyby to nebylo opravdu ze života, tak by si musel myslet, že to tentokrát scénárista fuckt přehnal. Za mě 88% (07.11.2020)