Výlet do přírody

Úžasná adaptace mé oblíbené povídky z pera Guy de Maupassanta. Filmový mistr Jean Renoir dokázal i z napohled prostinkého příběhu o skrytých touhách měšťanské dívky, její matky a dvou vesnických floutků vykouzlit přenádhernou, impresionistickou poetikou prodchnutou podívanou, kde není ani o jediné filmové okénko navíc. Renoir pod vlivem umění svého otce (slavného malíře Augusta Renoira) podává příběh o střetnutí dvou specifických individualit (počestná dívka x vesnický bonviván) s takovou jemností, že se člověku skoro posteskne, proč se takové filmy už dnes netočí... Výlet do přírody je totiž skutečným filmovým uměním; uměním beze snah o zalíbení a podbízení se divákovi, stejně tak bez samoúčelného šokování či vypomáhání si lacinými efekty. Nedivím se, že snímek patřil k nejzamilovanějším dílům pana režiséra Menzela (odraz Renoirovy poetiky a přístupu k filmu jako umělecké disciplíně je koneckonců znát i v jeho filmech). Je to vlastně tak trochu Rozmarné léto po francouzsku. Ani stáří filmu, ani sevřená stopáž či nedějovost téměř devadesát let od natočení nijak nesnižují jeho údernost a příjemný estetický účinek. Mimo to je znát, že Renoir přistupuje k filmu z každého metru s naprostou profesionalitou i láskou k divákům. A tak to má koneckonců být. Film o ničem a zároveň o všem. (27.07.2023)

Nádherný Maupassant, na něj by se zde nemělo zapomínat. Všechny Maupassantovy povídky by se mohly zfilmovat, pokud by se našel kongeniální režisér jako byl Jean Renoir. Jean zřejmě neměl tak vysoké umělecké ambice jako jeho otec Auguste. Nejpíš se to dá pozorovat u scény na houpače (viz též plakát), Augustova (nedosažitelná) krása je u Jeana nahrazena lehkostí, jíž se vyznačuje celý jeho film. O to lépe se tu odráží nostalgie, večně překrývající vzpomínku na jeden slunečný den na venkově. (18.06.2020)

Slečna, ako často chodíte takto von do prírody? Tak raz za rok....Výlet do prírody má síce krásnu letnú pohodovú atmosféru, ale rovnako je na ňom zaujímavé aj to, čo sa odohráva počas toho roka v podobne snobských rodinkách, kde je všetko vopred naplánované a náhle splynutie vášní nemá bohužiaľ v takýchto spoločenských kruhoch budúcnosť. To ale vo filme nevidíme, môžeme to ale vytušiť a vďaka silnému dovetku filmu aj precítiť. Mladíci si síce na začiatku stanovia "pravidlá hry", ale láske (bohužial sa z nej stane iba "veľká ilúzia") samozrejme nikto nerozkáže a "fena" sa rozhodne podľa vlastného uváženia. Našťastie nemusel byť nikto "z vody vyiahnutý", aj keď som sa chvíľu obával, že sa jeden z člnkov prevráti. Keďže je príjemná jar, nebude vôbec od veci si spraviť podobný piknik v prírode a možno bude aj rovnako osudový :). (27.04.2013)

Moje první setkání s tvorbou Jeana Renoira dopadlo podle mých představ. "Výlet do přírody" se soustředí na jedno zdánlivě obyčejné odpoledne na venkově, které se v posledních minutách mění v něco mnohem osudovějšího – nedokončenost filmu (roky mezi úvodním dějstvím a závěrem jsou shrnuty ve dvou větách) paradoxně umocňuje jeho vyznění. Okouzlení poetickým realismem si někdy v budoucnu mile rád zopakuji. 8/10 (06.10.2010)

Dokonale poetické dílko, slovem i obrazem. Oslava venkova, aniž je zatracován život měštákův. Jedno odpoledne na venkově a 40 minut délka, a přesto má tento film všechno, co má správný film mít. Skvělé herce, humor, poetiku, úžasnou kameru i závěrečnou pointu. Film, který svou nadčasovost dokáže každému, kdo mu věnuje svůj čas. Scéna na houpačce je pro mě naprosto nepochopitelná, vzhledem k době vzniku, protože kamera jako by se houpala na houpačce taky a přesto vše to působí naprosto přirozeně. "Ne nous derrange pas! Nous sommes extrêmement occupé." (Neruš! Jsme velmi zaneprázdněni. :-)) (05.05.2008)