Ticho na moři

Téma silné, ale Francouzi ho totálně zkonili. Emoce, které měly přijít ve chvílích, kdy se zajatci dozvěděli o svém osudu, se nedostavily a nedostavila se ani odpovídající atmosféra. To bylo zapříčiněno i tím, že režie nedokázala dostatečně vykreslit charaktery postav, takže divák s odsouzenci nesoucítí. Ani samotná poprava, které byl věnován relativně velký prostor, mě nijak neoslovila. Některé výkřiky popravovaných jako "Ať žije komunistická strana!" nebo "Ať žije svoboda!" mi připadaly až směšné, kor když to třeba srovnám s hrůzu nahánějící exekucí ve filmové Katyni. Nejzajímavěji se mi tak jevila rovina německá, ve které se důstojníci wehrmachtu snažili v zájmu soužití v okupované Francii popravám zabránit. Herecky vyčníval snad jen Ulrich Matthes, ale bohužel nedostal příliš prostoru. Tohle by si zasloužilo důstojnější zpracování. 40% (20.01.2014)

Dalsi unyly, nudny film z cias druhej svetovej vojny, ktory ma umelu dejovu liniu a spatne herecke vykony. Zobrazenie tragickych udalosti ma sice hodne do seba, ale uz mi to lezie pomaly aj na nervy. Je to ako s holokaustom - je mi luto, co sa stalo asi 5,7 milionom Zidov, ale uz mi zacina vadit glorifikovanie obeti len jedneho holokaustu, zatial co 7 dalsich holokaustov /Kambodza v 70. rokoch, Ukrajina 1932 - 33, Darfur, Rwanda 1994, Vychodny Timor, a samozrejme armensky holokaust 1915, nigerijska Biafra 1967 - 70/ sa trestuhodne prehliada. Asi to bude aj tym, ze sucasne meeeeeedia isto iste nie su v rukach Armenov, Kambodzanov alebo hinduistov, ze jo? 30 % (21.05.2016)

Vo filme ide o zoznam, ale nie je to Schindlerov zoznam života. Ide o zoznam smrti, s ktorým nikto nemôže nič urobiť. Prapodivne poslušní francúzski policajti ho slepo dodržia a dokonca nemeckí dôstojníci k nemu majú výhrady. Beh udalostí sa ale nezmení a netreba ani pomyslieť na happy end. Len na silné finále, ktoré zatienilo slabšie momenty zo začiatku filmu. –––– Drahá mamička, brat a otecko. Idem na smrť... –––– Nebuďte otrokom príkazov. Načúvajte svojmu svedomiu. (21.03.2019)

La Mer à l'aube - Moře po ránu, neboli Ticho na moři: televizní film jest dramatizací historických událostí. Volker Schlöndorff při zpracování francouzské akce odporu a následující nacistické zběsilé reakce msty využil zejména literární zpracování Ernsta Jüngera, kontroverzního a také nevyzpytatelného německého spisovatele a vojáka. Schlöndorffovou myšlenkou k přemítaní je především slovo povinnost. Karel Čapek o povinnosti napsal: "Dejme tomu, že nijak se vám nelíbí dostat ránu holí, kdybyste však obdržel z vysokého místa rozkaz pod nevímjakým trestem postavit se na rohu Můstku a tam každého kolemjdoucího uhodit holí, učinil byste tak patrně s dětsky čistým svědomím a po každé pořádné ráně, kterou byste uštědřil, měl byste téměř příjemný pocit: Plním jen svou povinnost. Dejme tomu, že byste to ani nedělal pod trestem smrti, ale pod radovským platem s postupem a penzí, i pak byste plnil jen svou povinnost." Svědomí mnohé nedovoluje, povinnost dovoluje to, co nedovoluje svědomí. Na této bázi funguje společnost, politika, válka. Z tohoto pohledu na věc je chování německých vojáků i francouzských policistů ukázkové, protože jen tak je zachován řád společnosti, ať se nám to sebevíce nelíbí. Událost ještě dnes vzbuzuje emoce a malý Guy se dostal i do poezie. Ústřední postavou dramatizace historie je Guy Môquet (příjemný Léo-Paul Salmain), nejmladší rukojmí a symbol té nacistické zběsilosti. Z dalších rolí: přirozený vůdce vězněných bolševických "teroristů" Jean-Pierre Timbaud (Marc Barbé), německý kapitán a literární zapisovatel události Ernst Jünger (Ulrich Matthes), francouzský velitel vězeňského tábora Lucien Touya (Jean-Marc Roulot), věznění významní vůdci komunistů Désiré Granet (Philippe Résimont) a Victor Renelle (Charlie Nelson), nepropuštěný a propuštěný Claude Lalet (Martin Loizillon), jeho čekající žena Eugénie (Caroline Wouters), bezradnější policejní pod-prefekt Bernard Lecornu (Sébastien Accart), vězněný komunista a lékař Dr. Maurice Ténine (Gilles Arbona), soucitný otec Moyon (Jean-Pierre Darroussin), velmi zrádný bývalý komunista Georges Chassagne (Luc Florian), okupační vojenský velitel celé Francie generál Otto von Stülpnagel (André Jung), seznamem rukojmích pověřený Kristukat (Christopher Buchholz), na popravy nepřipravený německý vojáček Otto (Jacob Matschenz), či Guyova láska Odette Nilès (Victoire Du Bois). Televizní film Ticho na moři je poměrně zručně provedenou dramatizací připomínky francouzské bolestivé minulosti a hrůz druhé světové války. (24.09.2021)

Áno, hlavná postava a aj tie vedľajšie sú trochu odfláknuté, ale pozitíva tohto filmu vidím inde. Náhľad do rozdielneho premýšľania a pohľadu na vec na nemeckej strane, podrobne zobrazené prípravy mladých nemeckých vojakov na popravy, ktoré neboli ani pre strelcov prechádzkou ružovou záhradou, rozkazy totiž vydávali iní, tí za stolom. Takže žiadna extrémna démonizácia na jednej a heroizácia na druhej strane, tí, ktorí vykonávali atentáti, totiž vystavovali mnoho krajanov nebezpečiu. V televízii je to za štyri, v kine by som určite frflal nad inscenačnosťou diela, podobne, ako pri Deviatom dni. Volker už proste nie je in a na festivaly sa jeho staromódne filmy nehodia. (31.05.2017)