Suburra

Sebevědomá evropská žánrovka, která sice nikdy nenabídne tak cool hrdiny ani vybroušený scénář jako klasičtí zámořští konkurenti, ale přesto je příkladem divoce esenciální moderní filmařiny, která nehledí na konvence a servíruje takové audiovizuální hody, že plnohodnotně zaplní každičkou minutku své 130 minutové stopáže. Liboval jsem si v dravém tempu, v otevřených sexuálních scénách nebo poměrně naturalistické a uvěřitelné brutalitě a moc se mi líbila práce s nepůvodní hudbou, která paradoxně dodávala filmu v některých scénách ještě osobitější charakter. Příběh je sice rozprostřen mezi velké množství postav, mezi nimiž navíc není jediná, se kterou by mohl průměrný divák ve stádiu duševního zdraví sympatizovat a fandit jí, ale vyprávění je nesmírně konzistentní a střihač odvedl výbornou práci. Hodně velké překvapení, naše kinematografie má v Evropě nový vzor, kde tvůrčí inspirace neznamená úplné sci-fi - alespoň bych si to tedy snažně přál... 85% (11.01.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Zase jedna nenaplněná očekávání. Možná jsem se moc těšil na soundtrack od M83. Ten sice skvěle dokresloval scény, ale v celku mě spíše rušil. Leda bych ty tracky předem neznal... Vůbec mi to přišlo, jestli se někdo nesnažil natočit dvouhodinový videoklip jako poctu M83. Nejčastěji zmiňovaným kladem filmu je atmosféra, a s tím souhlasím, ale opět, máte tu hudbu M83, k tomu šoupnete nějaké noční záběry města, neony, odlesky světel na silnicích po dešti, to se ta atmosféra dělá sama. Další věc z komentářů, se kterou souhlasím, jsou postavy. Chybí tu hlavní postava a hlavně chybí někdo, s kým bych se jako divák mohl identifikovat. Všichni tu jsou více méně zm**i nebo slaboši, nebo obojí dohromady. Pak jsem měl problém s ukotvením děje a jednáním postav. Nevěřím, nechci věřit, že by se ten film mohl někde (= ve vyspělé západní demokracii) opravdu odehrát, zároveň jsem proklínal hloupé jednání postav, kdy nejjednodušší rešení většiny situací by bylo "zajít na policii" - a nahlásit vydírání, krádež, požádat o policejní ochranu. Věci se dějí, aby se děly, ale celkový smysl mi nějak unikal. PS: FF (František Fuka) by dozajista ocenil, že se ve filmu vyskytne spousta FF (Full Frontal) (08.04.2016)

Evropa se s filmy s gangsterskou tématikou moc nemaže, zbytečně mafiány neromantizuje a když dojde na násilí, tak se snaží být co nejvíc surová s důrazem na realismus. Ale film samozřejmě není primárně o násilí, to hraje až nevím kolikáté housle... tady hraje prim skvělý scénář, hudba a režie. Takže kdo ještě neviděl, a výše popsané je jeho lajna kokeše, tak honem mrknout ! (02.08.2017)