Výtah

Ve filmu je sice pár naivních momentů (výtahový alarm, jehož siréna připomíná výstrahu před leteckým náletem, jasně vede), ale také několik scén, které člověka regulérně zvednou ze sedačky. Opravdu jde o jeden z nejnapínavějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Věčná škoda, že jsem jej viděl pouze v otřesném anglickém dabingu. Chudák Götz George, ten to v něm opravdu schytal. Snad se mi jej poštěstí vidět v češtině, až naše televize konečně omrzí omílání toho nejdebilnějšího ze dna německé produkce. Ale aby dřív nezačalo v pekle sněžit... (01.06.2013)

Z jednoduché premisy o čtyřech lidech uvízlých ve výtahu dokázal Carl Schenkel vydolovat nejen výtečně napínavý thriller, ale překvapivě i vrstevnatý obraz mužských krizí a frustrací. Výtahová šachta se stává minimalistickou metaforou pro kapitalistický systém životní kariéry a tři muži různého věku zase zrcadlí odlišné fáze "produktivního" života, které nevyhnutelně skrze performování maskulinity směřují ke kolizi. Mnohem více než zaseklý výtah ohrožují uvízlé postavy jejich zaslepenost, vztahovačnost, ješitnost a podlomená sebejistota. Jediná ženská figura filmu se příznačně ocitá lapená mezi egy těchto mužů, ale navzdory prvotnímu dojmu se rozhodně neukazuje jako jednorozměrná oběť. Schenkel udržuje napětí a posouvá dynamiku mezi figurami díky tomu, jak postupně vyjevuje jejich osobní motivace a pozadí. Nad to si zaslouží vyzdvihnout také působivá kamera Jacquese Steyna, která vedle několika úctyhodných exhibičních jízd dokáže účelným rámováním ve stísněném prostoru perfektně stupňovat atmosféru a rozvíjet bobtnající drama. (02.01.2022)

Tenhle film jsem viděl poprvé u nás na Jižní Moravě na ORF koncem 80. let takhle v noci, a přišlo mi tenkrát hodně napínavé, ačkoliv z rozhovorů jsem pobíral jen něco. Jakmile začaly v půlce 90. llet prorážet digitální média, snažil jsem se film sehnat, ale nedařilo se. A ejhle, on to Willy Kufault jen tak mírnix tírnix nasadí do Virtuálního kina. To mě dostalo. Musím s odstupem říct, že ten film je dokonalý. Třeba ze scenáristického hlediska jsem řičel blahem - dokonale dodržené veškeré postupy, poučené vedení děje, fázování informací o postavách, práce s divákem a jeho očekáváními, ale i s tím, co si musí domyslet za rámec filmu (a že k tomu veškerá a přesná vodítka dostal, ne jako v moderních opusech, kde sám autor netuší, jak to ukončit, tak nechá vyznění na divákovi samotném, ať si domyslí dle libosti). Pak se mi film líbil kamerou - jako bychom skutečně v té kabině výtahu byli, jako bychom sami lezli po těch lanech šachty, hereckými výkony a především realističností. Konec mne trochu zklamal, ale on nemohl být jiný, nedíval jsem se na pohádku. Ono ve filmu pár věcí zůstane jen naznačeno a nevyřčeno, ale hlavním tématem je skutečně nijak pozitivní přístup k lidem jako ke spotřebnímu zboží, bez ohledu na nějaké city. (Už proto nemohl film skončit jinak.) V tomto směru je dokonalé, jak ti čtyři přesně představují jednotlivé fáze vývoje - mladá nadějná, co půjde přes mrtvoly a různé postele, mladý a všeho schopný rebel, a pak starší verze takového dřívějšího rebela, a ještě starší verze toho na konci mladosti. Funguje zde velmi dobře psychologie postav, kdy nikdo není vyloženě hodný, ani zlý, každého dokážeme pochopit (a i to je scenáristický majstrštyk), ale i chvilkami nám může lézt na nervy - jako v životě. A když už to vypadá ve střední části, že nebude oč hrát, objeví se tzv. háčky (jak se tomu ve scenáristice říká), aby divák čekal, až se dozví konec jedné historky nebo řešení logické hádanky a tak. Fungují zde i druhé a třetí plány - když tak nad tím přemýšlím, samotná ta historka o chlapovi z mrazáku je vlastně symbolem toho, co se stane jednomu z hrdinů, aniž o tom má tušení. Možná časem ještě dopíšu edit s dalšími věcmi a přesahy, které jde ve filmu najít, ale je jich už teď mnoho. Podobně mnohovrstevný a ještě navíc profesionálně dokonale zpracovaný film jsem už dlouho neviděl. (04.06.2024)

"Výťah opäť nechodí, tak zdolať 13 poschodí, zostáva mi znovu po svojich." Pardon, byl jsem myšlenkami jinde! ;-)) Výtah... výtah... co mi to jen? Ano, už jsem doma! To je vlastně ta nahoru dolů jezdící kabina, které se vyhýbám jak čert kříži. Proč? Hoďte óčkem po tomto západoněmeckém akčním thrilleru (v hlavní roli s komisařem Schimanskim), a uvidíte! A některé lidi prostě nechápu, když mají sedět na prdeli, tak pospíchají, a když mají pospíchat (k psychoterapeutovi), tak sedí na prdeli. Pak to tak dopadá! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (04.06.2024)

Opravdu zdařilý a vkusně natočený psychothriller, místami spíš akční film.Opravdový a na vlastní kůži zažitý zážitek čtyř lidí kteří se jednoho pátečního večera vydají na cestu domů ze svých kanceláří jednoho mrakodrapu.Použití výtahu, se jim stává skoro osudným! Výtah totiž nešťastnou náhodou uvízne ve výšce sto dvaceti metrů a uvnitř zůstávají uvězněni velmi rozdílní hrdinové Marion (Renée Soutendijková) a Jörg (známý komisař Schimanski George Götz), kteří pracují v reklamní agentuře, introvertní individualista Pit (Hannes Jaenicke) a účetní Gössmann (Wolfgang Kieling), který měl navíc ve svém kufříku půl milionu zpronevěřených marek.Film mi místami a svou dějovou strukturou v určitých momentech připomínal např.velice úspěšné snímky Dobrodružství Poseidonu či Skleněné peklo, ale to bylo opravdu jen mé možná klamné zdání..Nicméně až v klaustrofobické atmosféře (kdo zažil na vlastní kůži tak mi dá jistě za pravdu), těsného prostoru se velmi záhy odhalují pravé tváře všech nedobrovolných zajatců.Zejména pak mezi oběma mladými muži dochází k velmi častým konfliktům.Ty samozřejmě vrcholí ještě, než zasáhnou hasiči, kteří všechny čtyři vysvobodí.Opravdu dobrý akční film který poskytuje opravdu napínavou zábavu, což jsem vždycky v případě německého filmu tohoto žánru vylučoval.Kam se hrabou na tento snímek všechny ty dnešní jednotvárné a velmi stupidní německé kriminální filmy vysílané jako na běžícím pásu našima komerčníma televizemi. (03.10.2006)